Silně sedí k památce kněze: zpívá o Kristu, který povolává pastýře a dělníky na žni, a o pastýři, jenž se za svěřené ovce obětuje. Dobře vystihuje Kajetánovu službu obnovy kléru a apoštolského života.

Píseň rozvíjí radikální následování Krista v chudobě, poslušnosti a odevzdanosti, což odpovídá Kajetánovi jako řeholnímu knězi a zakladateli theatinů. Sloka 5 navazuje na motiv cesty s křížem, který je dnes výrazný v evangeliu.

Sloka 1 přímo odráží dnešní Ježíšovo varování z Mt 16,26: co prospěje člověku získat svět, ale ztratit duši. Sloka 6 pak připojuje motiv nést Kristův kříž jako cestu věrnosti.

Důvěra v Boží prozřetelnost je jedním z výrazných rysů sv. Kajetána a píseň ji nese celým svým textem. Sloka 5 odráží dnešní evangelium o nesení kříže z Mt 16,24.

Text je modlitbou úplného odevzdání svobody, paměti, rozumu a vůle Bohu, což dobře odpovídá prosbě dnešní modlitby o upřímnou odevzdanost a obnovu života v duchu evangelia. Kajetánova apoštolská chudoba a důvěra v Boha se v tomto postoji jasně zrcadlí.

Sloka 3 odráží dnešní výzvu z Mt 16,24 k nesení kříže a následování Krista. Píseň zároveň vyjadřuje touhu být Bohu stále blíž i ve zkouškách, což ladí s Kajetánovou odevzdaností.

Oslovuje Krista jako štědrého kněze a Vykupitele, takže dobře zapadá k památce svatého kněze. Motiv Kristovy krve a milosrdenství dává kněžské službě jasný christologický střed.

Sloka 4 rozvíjí evangelní paradox, že člověk nalézá život tím, že se sám daruje, což odpovídá dnešnímu slovu o ztrátě života pro Krista. Prosba stát se nástrojem pokoje se dobře pojí s Kajetánovou službou obnovy církve.

Celá píseň cituje dnešní výzvu z Mt 16,24: zapřít sebe, vzít svůj kříž a následovat Krista. Má sice kající tón, ale zde je výjimečně opřená přímo o hlavní obraz dnešního evangelia.

Kristus zde naléhavě volá člověka k obrácení, svobodě a věčnému životu, dokud je čas. To dobře navazuje na dnešní evangelium o záchraně nebo ztrátě vlastního života před Synem člověka.

Píseň vyjadřuje důvěru v Ježíšovu blízkost v životě i ve smrti a připomíná, že bez Krista člověk nemůže žít. Tento postoj odpovídá Kajetánově důvěře v Boží prozřetelnost.

Kristus je zde vyznáván jako Cesta, Pravda a Život a jako Pán dějin, k němuž směřuje lidská budoucnost. Motiv kříže a Kristova kralování volně navazuje na dnešní evangelium o Synu člověka přicházejícím ve svém království.

Krátké zvolání o blízkosti nebeského království se pojí se závěrem dnešního evangelia, kde Ježíš mluví o Synu člověka přicházejícím se svým královstvím. Je to spíše stručné eschatologické zdůraznění než píseň přímo ke sv. Kajetánovi.

Sloka 2 odráží blahoslavenství, a tím se dotýká dnešní aklamace: 'Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost' z Mt 5,10. Celkově jde ale spíše o obecnou eucharistickou píseň se slabším vztahem ke Kajetánovi.

Sloka 6 cituje dnešní evangelium z Mt 16,24: 'vezmi i ty svůj kříž a zapři sám sebe'. Proto může výjimečně obstát i mimo obvyklý kající kontext, zvlášť když se zpívá jen část přímo spojená s následováním Krista.