O slavnostech, svátcích a památkách ostatních svatých z odd. 821–845 zpíváme ty písně, které se k danému světci vztahují; buď osobně (písně k sv. Josefu, Anně, Cyrilu a Metodějovi, Václavovi aj.) nebo ke skupině svatých, do které světec patří (mučedníci, duchovní pastýři atd., všichni svatí).

O slavnostech, svátcích a památkách českých patronů, ke kterým nemáme vlastní píseň, můžeme použít ke vstupu příslušnou sloku písně 838 a od sloky před evangeliem pokračovat mešní písní ke skupině svatých, do které světec patří (např. Jan Sarkander: ke vstupu 838, 11. sloka, dále od 2. sloky buď 842 – k mučedníkům nebo 843 – k duchovním pastýřům nebo 841 – k svatým obecně).

Pokud k některé slavnosti, svátku nebo památce neznáme vhodnou píseň, vybereme některou z obecných mešních písní (512 ad. nebo z odd. 701 ad.), v případě oslav svatých mešní písně ke skupině svatých (842, 843, 844, 845) nebo obecně k svatým (840, 841).

Hrajeme písně z odd. 101 ad.

Advent má dvě části rozdílného charakteru:
1. Období od začátku adventu do 16. prosince — hlavní myšlenka je druhý Kristův příchod ve slávě.
2. Předvánoční týden od 17. do 24. prosince — liturgie připomíná události bezprostředně předcházející narození Páně.

Tuto skutečnost je dobré zohlednit i při výběru písní ve všední dny, např. v prvním období zvl.: 101, 109, 121, 123, 126, 127, 128, 129; v předvánočním týdnu zvl.: 102–117, 122, 124, 130.

Je dobrou tradicí zpívat přede mší ve všední dny 101 a v neděle 128.
K přijímání podle potřeby přidáváme písně označené M₄, např. 106, 107, 108, 114, 115, 116, 127, též 603. Po mši jsou vhodné zvl. 117 (124, 140).

Nezpívá se Sláva na výsostech Bohu (vyjma slavností a svátků).