Přímo pohřební píseň: tváří v tvář smrti prosí o víru ve vzkříšení, cituje Jan 11,25 (‚Já jsem vzkříšení a život'), Jan 14,2–3 (připravené místo) a Zj 21,4 (místo bez pláče) — přesně klíčové texty pohřební liturgie.

Variace na Requiem aeternam — věčné odpočinutí, věčné světlo, blažené patření na Kristovu tvář, přímluva za zemřelé. Sloka 4 cituje Mt 27,46 (Kristovo opuštění na kříži jako základ prosebné naděje za mrtvé).

Osobní vyznání víry ve vzkříšení těla citující Job 19,25–27 (‚Vím, že můj Vykupitel živ jest'), s motivem oslaveného těla, odevzdání duše Kristu (Lk 23,46) a naděje posledního soudu — klasická pohřební píseň.

Pohřební píseň doprovázející uložení těla do hrobu: motiv údolí stínu smrti (Ž 23,4), hlas Syna Božího volající z hrobů (Jan 5,28–29), vzkříšení oslavených těl a stanout před Božím trůnem.

Píseň k rozloučení se zesnulým — pavlovská antiteze porušitelného a neporušitelného (1 Kor 15,42–44), ‚ze země vzato, v zemi jde' (Gn 3,19), trouba andělova a hlas Syna Božího svolávající mrtvé.

Útěšná pohřební píseň: pod Kristovým křížem hledáme odpověď a naději, svěřujeme zemřelé do Otcovy náruče (commendatio). Motiv skandálu kříže proměněného ve spásu světa — hluboká útěcha pro pozůstalé.

Kristus ‚věčně živý Emanuel' slibuje, že věřící ‚smrti navěky neuzří' — cituje Jan 11,25–26 a Jan 8,51, příbytky v domě Otcově (Jan 14,2–3). Obraz průchodu ‚bran smrti těsností' do věčného světla — přesně pro pohřební kontext.

Duše vykoupená drahou krví je zvána do otevřeného nebe, kde je místo připravené (Jan 14,2), Kristus jako Ženich a Král slávy, blažené patření — útěšná eschatologická vize pro pohřeb.

Obsáhlá eschatologická píseň: věčný život jako poznání Otce a Syna (Jan 17,3), příbytky v domě Otcově (Jan 14,2), setření slz (Zj 21,4), Kristus jako cesta do slavného města, pozvání požehnaných (Mt 25,34).

Obětní zádušní píseň prosící o přijetí darů jako obětí Ábela, Abraháma a Melchizedecha (Supra quae) s přímluvou za zemřelé — odpuštění viny a věčná radost, přesně pro mši za zemřelé.

Prosba za šťastnou hodinu smrti s přímluvou Panny Marie a všech svatých, motiv vysvobození od ďábla a uvedení do nebeského obydlí (Jan 14,2–3) — litanický charakter vhodný pro pohřební mši.

Osobní vyznání ‚Kristus je má síla i spasení' s překonáním strachu ze smrti a jistotou věčného života — odráží Jan 11,25–26 a Ž 27,1, vhodné jako útěšná píseň při pohřbu.