Sloka 2 přímo cituje Flp 2,6–11 — kenoze a vyvýšení, jméno nad každé jméno; sloka 1 odráží Flp 2,9–10. Píseň explicitně oslavuje Kristovo slavné jméno chválené v církvi, což je přesně jádro svátku Nejsvětějšího jména Ježíš.

Sloka 2 hlásá univerzální odpuštění hříchů ve jménu Ježíšově — přímý odkaz na spásu ve jménu (Sk 4,12). Radostný chvalozpěvný charakter odpovídá slavnostní náladě svátku.

Sloka 4 cituje Flp 2,8–11 o Kristově poslušnosti a vyvýšení, udělení moci a jména nad každé jméno. Motiv 'naše lidství zvelebil' odráží kenoticko-exaltační hymnus, jádro Flp 2,9–11.

Christologický hymnus vyznávající Kristovu preexistenci, božství, vtělení a poslání — sloka 5 cituje Mt 17,5 (Otcovo svědectví o Synu), celek je christologické krédo vhodné k oslavě Kristova jména a důstojnosti.

Sloka 4 výslovně zmiňuje vděčnost za povolání k víře a oslavě Kristova jména — fráze 'jméno jeho velebili' přímo odpovídá úctě k Nejsvětějšímu jménu.

Univerzální chvála Božího jména od celého stvoření — fráze 'slavné jméno Páně' a motiv nepřetržité chvály souzní se svátkem, byť bez specificky christologického zaostření na jméno Ježíš.

Oslovení 'nejsladší Ježíši' přímo evokuje tradici úcty k sladkosti Ježíšova jména (litanie k Nejsvětějšímu jménu). Motiv studny srdce a milosti rozlévané na stvoření odpovídá devočnímu rázu svátku.

Oslovení Krista jako Spasitele celého světa — 'Spase všeho míra' — a trojí prosba o smilování souzní s úctou ke spásnému jménu Ježíš (= Bůh zachraňuje). Archaický litanický charakter dodává slavnostní důstojnost.

Motiv prosebné modlitby ve jménu Kristově (sloka 1, Jan 14,13–14) — prosba ve jménu jako klíčový prvek svátku. Celkově však katechetický charakter bez přímé oslavy jména.