Píseň je přímou parafrází Řím 6,3–4 — pavlovské teologie křtu jako ponoření do Kristovy smrti a vzkříšení. Sloky o starém a novém člověku, křestním zasvěcení v církvi a prosbě k nebeskému Otci přesně odpovídají slavení křtu.

Explicitně křestní píseň: 'znovuzrození z vody a z Ducha svatého' (Jan 3,5), smlouva s pokřtěnými, odpuštění hříchů, začlenění do církve jako Kristova království, spoludědictví s Kristem — pokrývá všechna klíčová témata křestní liturgie.

Přímo oslavuje ustanovení svátosti křtu: 'ustanovil svátost, křest svatý, na zemi, všechněm bez rozdílu' — sloka 2 odráží Mt 28,19, Řím 6,3–4 i Tit 3,5. Spojuje seslání Syna, shlazení hříchů a navrácení života s křestní iniciací.

Křestní píseň vyzývající pokřtěné jako 'nové stvoření' (2 Kor 5,17) k věrnosti křestním slibům. Kristus jako pramen živých vod očišťující hřích přímo odráží křestní symboliku vody a nového narození.

Sloka 3 mluví o znovuzrození vyvolených Duchem a očištění Kristovou krví (Jan 3,5; 1 Jan 1,7); sloka 5 o věřících jako chrámu Ducha (1 Kor 3,16). Pneumatologický rozměr křtu — Duch jako 'původce nového Života' — přímo koresponduje se svátostí křtu.

Motiv nového stvoření, adoptivního synovství a spoludědictví s Kristem (Řím 8,17; Gal 3,26–29) ve sloce 3 přímo odráží účinky křtu. Kristova smlouva, v níž se věřící stávají 'syny zaslíbení', odpovídá začlenění do církve skrze křest.

Sloka 2 cituje Řím 6,8 — 's Kristem mřou, s ním také živí vstanou' — pavlovská křestní typologie spolu-umírání a spolu-vstání s Kristem, klíčový křestní text. Katechetický charakter podporuje mystagogický kontext.

Sloka 3 cituje 1 Petr 1,3 o zrození 'v naději živou' a sloka 4 odráží Řím 6,8 — spolu-umírání a spolu-vstání s Kristem. Výslovně doporučena i při slavení křtu; důraz na vzkříšení jako základ křestní naděje.

Dějinně-spásné schéma stvoření–pád–vykoupení: 'hráz veliká je zbořena, v nebe otevřena brána skrze krev Ježíše Pána' (sloka 3) odráží Ef 2,14 a Žid 10,19–20 — prolomení bariéry hříchu, které křest zpřítomňuje. Obsahuje aleluja.

Sloka 5 cituje Jan 15,1–6 o vinném kmeni — kdo je 'připojen' ke Kristu, nese plody ke spáse; odtržení znamená smrt. Obraz připojení ke Kristu je analogií začlenění do církve křtem. Katechetická šíře kristologických titulů podporuje křestní kontext.

Sloky 12–14 mluví o nové smlouvě vepsané do srdce (Jer 31,33), vlití víry, naděje a lásky Duchem (Řím 5,5) a formuli 'já budu vaším Bohem, vy mým lidem' — to odpovídá křestní smlouvě. Sloka 1 zve žíznivé k vodám (Iz 55,1), obraz křestní vody.

Trinitární doxologie (sloka 1) odpovídá křestní formuli ve jménu Trojice. Prosba o probuzení ze spánku a zjevení pravdy (sloka 3) evokuje osvícení křtem (Ef 5,14). Motiv jednoty společenství v lásce koresponduje s přijetím do církve.

Trinitární katecheze o jednom Bohu ve třech osobách, jehož dílem je stvoření, vykoupení i obnova srdce (sloka 3). Trojice je základním rámcem křestní formule (Mt 28,19) a píseň ji systematicky vysvětluje.