Píseň představuje Marii jako vyvolený Boží stánek a Matku Vykupitele a ve sloce 2 přechází od vtělení ke Kristovu kříži. Mariinu slávu tak odvozuje od Synova vykupitelského utrpení.

Maria jako Královna nebe a vyvolený stánek Stvořitele, jenž se v ní vtělil, přímo rezonuje s antifonou k přijímání 'tys nosila Syna věčného Otce' i se Seduliovou antifonou o Rodičce Krále.

Maria je zde Královnou nebe a vyvoleným stánkem Stvořitele, v němž se uskutečnilo vtělení. Tento obraz dobře rozvíjí antifonu o Bohorodičce, která porodila věčného Krále.

Chvála Marie jako vyvoleného stánku Vtělení, spojující tajemství radostná i bolestná — v duchu růžencové meditace.

Tisíceronásobný pozdrav Královně nebe, Maria jako vyvolený stánek Stvořitele a okrasa celého nebe — vroucí mariánská oslava plně odpovídající votivní mši.