Rozsáhlá parafráze závěru Ježíšovy řeči o soudu (Mt 25,35-40) o věrné službě nejmenším a věčném dědictví, navazuje na dnešní podobenství o hřivnách ze stejné kapitoly.

Kristus ztotožněný s nejmenšími a šest skutků milosrdenství (Mt 25,35-40 ve slokách 8-11) vystihují charisma sv. Terezie z Kalkaty — sloužit Kristu v nejchudších, jak prosí i dnešní vstupní modlitba.

Sloky 2–4 stavějí proti sobě chudobu, časné statky a věčné dědictví; tím propojují Boží království slíbené chudým s odpoutaností od pomíjejícího světa.

Skutky vůči hladovým, cizincům, nemocným a uvězněným ve slokách 4–7 přesně vystihují Klaverovu účinnou službu zotročeným a trpícím. Sloka 7 cituje Kristovo ztotožnění s nejmenšími z Mt 25,40.

Katecheze o skutcích milosrdenství a štědrosti k nejmenším rozvíjí dnešní výzvu dávat a půjčovat bez očekávání návratu.

Kristova útěcha malému stádci 'nebojte se' (Lk 12,32) a protiklad časných a věčných statků — motiv důvěry uprostřed ohrožení odpovídá naléhavému tónu modlitby za mír, ale vazba je spíše obecná.