Píseň o nesoudění bloudících a vlastní odkázanosti na milost přesně odpovídá prvnímu čtení, že úsudek o člověku patří Pánu (1 Kor 4,4-5).

Ústřední výzva k laskavému zacházení s bloudícím bratrem přesně vystihuje Ježíšův postup při bratrském napomenutí. Sloka 1 cituje Gal 6,1 a sloky 1–2 odrážejí hledání zbloudilého z Mt 18,12–14.

Píseň připomíná, že hříšník 'přec je bratr tvůj' a že i nás Spasitel vzal na milost — reciprocita odpuštění z dnešního podobenství.

Výzva neodsuzovat hříšníka a pamatovat na vlastní přijetí na milost přesně odpovídá Ježíšově lekci farizeu Šimonovi o hříšnici.

Výzva k laskavosti a milosrdenství vůči bloudícím, motiv Božího dítěte a nebeského dědictví (sloka 2). Něžný a pokorný tón odpovídá intimní a milosrdné náladě votivní mše k Srdci Ježíšovu.