Sloka 1 cituje nové přikázání lásky (Jan 13,34), což je přesně dnešní verš před evangeliem; sloka 4 spojuje věrnost s budoucím kralováním s Kristem.

Sloka 1 cituje nové přikázání lásky (Jan 13,34-35), tedy dnešní verš před evangeliem, a prosí o odstranění sváru v obci.

Sloka 3 odráží Flp 2,3–5 výzvou k pokorné lásce, zatímco ostatní sloky rozvíjejí svornost a věrnost Kristově vůli. Dobře tak zachycuje první část dnešního druhého čtení o jednomyslnosti a pokoře.

Sloka 2 cituje Jan 17,20–23 (modlitba za jednotu), sloka 1 nové přikázání lásky (Jan 13,34–35); sebekritická reflexe nejednoty církve a prosba o pokornou jednotu přímo odráží klíčová slova příležitosti.

Píseň přímo zpracovává Kristův odkaz lásky a jednoty z Poslední večeře — sloka 2 cituje Jan 17,20–23 (velekněžská modlitba za jednotu) a pojmenovává svár a nesvornost jako hrozbu pro církev. Fráze 'často hubí svár' je sebekritickou reflexí rozdělení křesťanů.

Kristův odkaz lásky a jednoty z Poslední večeře (Jan 13,34–35; 17,20–23) — přikázání vzájemné pokorné lásky a věrnosti jako základ manželského soužití; motiv 'malé družiny' evokuje domácí církev.