Prosba o zachování při Božím slovu a obraz slova jako pramene světla odpovídají památce velkého učitele církve. Důraz na pokoru zároveň dobře kontrastuje s lidskou moudrostí odmítnutou v prvním čtení.
Ústřední prosba o zachování v Kristově slovu a živé víře odpovídá dnešnímu důrazu na slyšené a naplněné Písmo. Sloka 3 představuje Boží slovo jako zdroj světla, blízký dnešnímu žalmu o lásce k Hospodinovým příkazům.
Kristus jako lékař těl i duší a prosba o uzdravení přímo souzní s dnešním evangeliem o uzdravení Šimonovy tchyně a mnoha nemocných; motiv zachování při Božím slově doplňuje Ježíšovo kázání v synagogách.
Prosí Krista, aby zachoval své stádce při Božím slově a opatroval je věrnými správci. Motiv věrného správce se výrazně přibližuje dnešní antifoně o služebníkovi ustanoveném nad Pánovým služebnictvem.
Sloka 2 přímo cituje Ježíšovo 'nesuďte' (Lk 6,36-38) a sloka 3 ozvěnou Jan 8,12 odpovídá dnešnímu verši před evangeliem 'Já jsem světlo světa'; ladí s Pavlovou výzvou nesoudit předčasně.
Sloka 3 o farizejské pýše a pokoření souzní s farizeji vytýkajícími učedníkům porušení soboty (Lk 6,2) i s Pavlovým 'proč se vychloubáš, jako bys to nedostal' (1 Kor 4,7).
Sloka 2 cituje evangelijní spory o sobotu (Lk 13,10-17; Mt 12,10-12) a připomíná, že služba potřebným platí i v den sváteční — přímo souzní s dnešním evangeliem o trhání klasů v sobotu a Synu člověka jako pánu nad sobotou, i se službou chudým sv. Terezie.
Sloka 2 rozvíjí vzájemné odpuštění a cituje pokračování dnešní Matoušovy řeči v Mt 18,21–35. Prosba o zachování při Kristově slovu zároveň podporuje ochotu přijmout bratrské napomenutí.
Sloka 2 přímo cituje uzdravení v sobotu (Mt 12,10-12; Lk 13,10-17) a připomíná, že i ve sváteční den je třeba činit dobro bližnímu — presné jádro dnešního evangelia o ochrnulé ruce.
Sloka 2 doslova přebírá dnešní evangelium (Lk 6,36-38) — buďte milosrdní, nesuďte, odpouštějte a dávejte; sloka 3 navíc rozvíjí pokoru proti farizejské pýše.
Sloka 2 cituje Lk 6,36-38 — pasáž bezprostředně předcházející dnešnímu evangeliu z téhož Ježíšova kázání o nesouzení a milosrdenství; sloka 3 o farizejské pýše a poznání vlastních hříchů odpovídá výzvě vyndat nejprve trám z vlastního oka.
Sloka 2 cituje Lk 6,36-38 o milosrdenství, nesouzení a odpouštění a sloka 3 varuje před farizejskou pýchou — přesný protějšek Šimona farizea z dnešního evangelia.
Sloka 2 přímo cituje podobenství o rozsévači (Lk 8,5-15) obrazem 'země plodná, pro setbu tvoji příhodná' — přesně dnešní evangelium o dobré půdě přinášející užitek.
Sloka 2 s obrazem 'země plodné, pro setbu tvoji příhodné' přímo cituje podobenství o rozsévači z dnešního evangelia (Lk 8,5-15) a prosí o zakořenění slova.
Sloka 2 přímo cituje podobenství o rozsévači (Lk 8,5-15) obrazem 'země plodná, pro setbu tvoji příhodná' — přesná shoda s dnešním evangeliem a s výzvou uchovávat slovo a přinášet užitek.
Sloka 2 přímo zpracovává dnešní podobenství o rozsévači (Lk 8,5-15) obrazem „země plodná, pro setbu tvoji příhodná“ – prosba, abychom byli dobrou půdou pro Boží slovo.
Prosba 'zachovej nás při svém slovu' s živou vírou a činnou láskou k bližním odpovídá evangeliu o těch, kdo slyší a plní Boží slovo; sloka 2 navíc prosí o vykořenění lsti ze srdce, což ladí s Příslovím o Hospodinu zkoušejícím srdce.
Prosba o zachování při Božím slově a o živou víru odpovídá dnešní výzvě svědomitě dbát Hospodinových ustanovení. Sloka 3 cituje Žl 119,105 a představuje Boží slovo jako světlo pro lidskou cestu.
Opakovaná prosba „zachovej nás při svém slovu“ vystihuje dnešní žádost o trvalou lásku k Písmu. Sloka 3 nazývá Boží slovo pramenem světla a cituje obraz z Žalmu 119,105.
Sloka 3 přímo odráží závěr dnešního evangelia: „viděti, slyšeti tebe“ odpovídá Ježíšovu blahoslavenství očí, které vidí, a uší, které slyší (Lk 10,23–24). Motiv živé víry a Božího slova navíc souzní s dnešním žalmem.
Sloka 3 odráží dnešní Lk 10,23–24 slovy o blahoslavenství těch, kdo smějí Krista vidět a slyšet. Prosba o poznání a zachování při Božím slově navazuje také na motiv tajemství odhalených maličkým.
Prosba ke Kristu 'lékaři našich těl, duší' o zachování při Božím slově a uzdravení — motiv Christus Medicus a fráze 'uzdrav ran našich množství' přímo odpovídají kontextu pomazání nemocných.
Varianta s motivem Krista jako 'lékaře našich těl, duší', prosbou o uzdravení ran a blahoslavenstvím vidění a slyšení; fráze 'uzdrav ran našich množství' přímo odpovídá prosbě za nemocné.
Prosba o zachování ve slově a živou víru s obrazem podobenství o rozsévači (sloka 2 — 'země plodná, pro setbu tvoji příhodná'). Motiv zakořenění Božího slova v srdci přímo odpovídá bohoslužbě slova.
Sloka 2 propojuje odpuštění dluhů se smířením v obci věřících (Mt 18,21–35; Mt 6,12) — vzájemné odpuštění jako podmínka jednoty. Motiv zachování při Slově Božím odpovídá 'jeden Pán, jedna víra'.
Obraz Krista jako Ženicha a svatební hostiny (sloka 3 cituje Mt 22,1–14) a motiv svatebního roucha milosti rezonují se snubní symbolikou svátosti manželství — Kristus-Ženich podávající ruku hříšníkům.