Dobrý Pastýř, který pase na zelených horách a nese zpět ztracenou ovci (sloky 3–4), odpovídá antifoně „Já budu pást své stádo, dám jim odpočinek“; sloka 2 rozlišuje věrné pastýře od nájemců.
Prosba o zachování při Božím slově a o věrné správce církve dobře vystihuje Antonínovu službu kazatele a biskupa. Sloka 2 rozvíjí pastýřský obraz Vstupní antifony, v níž Bůh ustanovuje pastýře svému stádu.
Sloka 2 používá obraz setby, dobré půdy a přinášeného ovoce, takže se konkrétním obrazem růstu přibližuje Evangeliu o hořčičném zrnku. Jde však o jiné podobenství, proto je shoda obrazná, nikoli doslovná.
Krista oslovuje jako lékaře těla i duše a prosí o uzdravení lidské slabosti. Motiv slyšení ve sloce 3 zároveň propojuje uzdravení s dnešní Aklamací o ovcích naslouchajících Kristovu hlasu.
Sloka 3 prosí o zproštění farizejské pýchy a parafrázuje závěr dnešního evangelia: kdo se pokoří, bude povýšen. Evangelium se navíc odehrává v domě farizea.
Sloka 3 přímo vyjadřuje pointu dnešního evangelia: kdo se pokoří, bude povýšen, a prosí o zbavení farizejské pýchy, což odpovídá scéně u stolu farizeje.
Sloka 2 přímo cituje dnešní podobenství o hostině („pro ženy, pole, touhu zlou"), sloka 3 rozvíjí motiv svatebního roucha a pozvání ke Kristově hostině.
Sloka 2 přímo spojuje oba obrazy dnešního evangelia: ztracenou ovci i ztracený groš, které Kristus hledá. Zakončení „ať je radost v nebi i z nás“ přesně vystihuje radost nad obráceným hříšníkem.
Sloka 3 odráží dnešní antifonu ze Žl 23,2 obrazem zelených pastvin, na nichž Kristus pase své stádce. Pastýřská důvěra dobře doplňuje eschatologickou bdělost evangelia.
Sloka 3 obrazem zelených pastvin téměř doslovně navazuje na Antifonu k přijímání z Žl 23,1-2. Prosba o živou víru zároveň odpovídá závěrečné otázce Evangelia.
Sloka 2 spojuje živou víru s aktivní láskou a službou potřebným a odráží dnešní Vstupní antifonu o službě Kristu v nejmenších. Tím vystihuje podstatný rys Alžbětiny svatosti.
Prosba „zachovej nás při svém slovu“ přímo rozvíjí dnešní výzvu k věrnému naslouchání. Motiv uzdraveného sluchu navíc souzní s Aklamací o ovcích, které slyší Kristův hlas.
Sloka 2 přímo cituje dnešní Antifonu k přijímání „Dobrý pastýř dává za ovce svůj život“ (Jan 10,11). Prosba za věrné správce církevního stádce dobře doplňuje památku biskupa Klementa.
Prosí Krista, aby své stádce pásl na pastvinách pravdy a zachoval je při svém slovu. Pastýřský obraz souzní s Antifonou k přijímání a důraz na Boží slovo připomíná Kolumbánovo evangelizační poslání.
Píseň staví do středu pozvání na Kristovu svatební hostinu a ve sloce 3 oslovuje Krista jako Ženicha. Tím výrazně navazuje na závěr Prvního čtení: „Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.“
Sloka 3 přímo cituje dnešní evangelium: „císaři to, co je jeho, Bohu pak, co je Božího“ (Mt 22,21). Prosba o moudrost navíc přesně vystihuje nutnost správně rozlišovat obě povinnosti.
Prosba ke Kristu 'lékaři našich těl, duší' o zachování při Božím slově a uzdravení — motiv Christus Medicus a fráze 'uzdrav ran našich množství' přímo odpovídají kontextu pomazání nemocných.
Varianta s motivem Krista jako 'lékaře našich těl, duší', prosbou o uzdravení ran a blahoslavenstvím vidění a slyšení; fráze 'uzdrav ran našich množství' přímo odpovídá prosbě za nemocné.
Prosba o zachování ve slově a živou víru s obrazem podobenství o rozsévači (sloka 2 — 'země plodná, pro setbu tvoji příhodná'). Motiv zakořenění Božího slova v srdci přímo odpovídá bohoslužbě slova.
Sloka 2 propojuje odpuštění dluhů se smířením v obci věřících (Mt 18,21–35; Mt 6,12) — vzájemné odpuštění jako podmínka jednoty. Motiv zachování při Slově Božím odpovídá 'jeden Pán, jedna víra'.
Obraz Krista jako Ženicha a svatební hostiny (sloka 3 cituje Mt 22,1–14) a motiv svatebního roucha milosti rezonují se snubní symbolikou svátosti manželství — Kristus-Ženich podávající ruku hříšníkům.