Píseň přímo oslavuje Kristovo vyvolení apoštolů a jejich poslání rozsévat pravdu do celého světa. Přesně vystihuje Matoušovo povolání i jeho službu evangelisty.

Dnešní evangelium je přímo o vyvolení a vyslání Dvanácti — sloka 1 cituje Lk 6,13-16 a sloka 2 rozvíjí setí slova do světa, tedy tutéž událost, kterou dnes čteme.

Sloka 4 oslovuje Krista jako 'Beránku a Králi náš' a odráží Zj 5,12-13 (vstupní antifona). Eucharistický motiv Poslední večeře (sloka 5) doplňuje královské téma, i když je píseň primárně ke svátku apoštolů.

Píseň je přímo určena ke svátku apoštolů — opěvuje Kristovo vyvolení apoštolů, jejich misijní vyslání do lánů světa, Poslední večeři a prosí o jejich přímluvu. Sloka 1 cituje Lk 6,13 (vyvolení Dvanácti) a sloka 2 rozvíjí obraz rozsévání semene pravdy do celého světa.

Píseň opěvuje apoštolské povolání a misijní rozeslání — sloka 2 líčí rozsévání semene pravdy 'v lány světa daleké' jako obraz evangelizace a sloka 5 připomíná Kristův příkaz vyslání učedníků (Mt 10,16).

Zpěv o Kristově vyvolení apoštolů přímo odkazuje na apoštolskou posloupnost, v níž je svěcení zakořeněno. Sloka 5 připomíná Poslední večeři a úžas apoštolů nad darem Kristova těla — vzor pro nově svěcené služebníky.

Zpěv o povolání apoštolů Kristem — základ apoštolské posloupnosti kněžství; sloka 5 připomíná Poslední večeři a ustanovení eucharistie, kterou kněží zpřítomňují.

Oslava apoštolského povolání s eucharistickým rozměrem a přímluvnou prosbou; apoštolové tvoří základ společenství svatých a píseň evokuje nebeskou hostinu a Beránkovu slávu (Zj 5,12–13).

Kristovo vyvolení apoštolů (sloka 1, Lk 6,13) a jejich vyslání do světa s příslibem stonásobné odměny tematizují apoštolské povolání; sloka 5 připomíná Poslední večeři a ustanovení eucharistie, tedy základ kněžské služby.