Mariin vlastní chvalozpěv Magnificat ladí s dnešní žalmovou antifonou 'Radostí jásám v Pánu' a je klasickým zpěvem mariánských svátků.

Celá píseň je přímým zhudebněním Magnificat z Lk 1,46–55, včetně dnešního motivu nepatrné služebnice a blahoslavení všech pokolení. Mariinu chválu přitom obrací k Bohu, který jí učinil veliké věci.

Magnificat Panny Marie, chvalozpěv navazující na dnešní pozdrav 'požehnaná jsi mezi ženami'.

Sloka 5 připomíná Boží věrnost Abrahámovi a jeho potomstvu, což odpovídá dnešnímu čtení o požehnání slíbeném Abrahámovi. Protože jde převážně o Mariin chvalozpěv, je tato shoda soustředěna především do závěru písně.

Magnificat s Mariiným velebením a naplněním smlouvy s Abrahámem (sloka 5) souzní s dnešním čtením o Abrahámově potomstvu.

Přímé zhudebnění Magnificatu — Mariina chvalozpěvu, který je teologickým jádrem mariánské úcty a vyjadřuje její pokoru, víru i Boží milosrdenství.

Věrný překlad kantika Magnificat — Mariina duše velebí Hospodina za jeho milosrdenství a věrnost zaslíbení. Jde o biblický vzor radostné chvály a díkůvzdání.

Přímé zhudebnění Magnificat — Mariina duše velebí Hospodina a jásá v Bohu Spasiteli. Jako kanonický chvalozpěv vděčnosti za Boží milosrdenství a věrnost je ideální pro slavení díkůvzdání.