Sloka 5 cituje dnešní Žl 42,2 obrazem jelena toužícího po vodě; v desetislokové písni je však tento motiv jen jednou částí širší eucharistické adorace.

Sloka 5 cituje žalmický obraz jelena toužícího po vodě (Žl 42,2), tedy dnešní antifonu k přijímání o duši žíznící po živém Bohu.

Sloka 5 cituje Žl 42,2 a přebírá dnešní obraz jelena toužícího po vodě jako vyjádření žízně duše po živém Bohu. Motiv je výrazný, ale tvoří jen jednu z deseti slok.

Sloka 5 cituje žalmový obraz jelena toužícího po vodě, který je doslova dnešní antifonou k přijímání.

Sloka 5 cituje Žl 42,2 'jak po vodě jelen touží', tedy přesně dnešní antifonu k přijímání o duši žíznící po živém Bohu; adorační touha po Kristu doplňuje i žalmovou touhu po Božím příbytku.

Sloka 5 přímo cituje Žl 42,2 obrazem jelena toužícího po vodě. Shoda je velmi přesná, ale tvoří jen jednu část delší eucharistické písně.

Vroucí adorace skrytého Krista v Eucharistii s žalmickým obrazem jelena toužícího po vodě (Ž 42,2 — sloka 5), sebeobětováním a mariánskou přímluvou — hluboce kontemplativní charakter.

Sloka 4 výslovně oslovuje Krista jako lékaře a posilu v zápasech světa. Obraz jelena toužícího po vodě (sloka 5) vyjadřuje žízeň nemocné duše po Bohu. Adorační charakter písně odpovídá modlitebnímu kontextu.