Další píseň k Nejsvětějšímu Srdci Páně, tematicky spojená s poselstvím sv. Markéty Marie Alacoque o Božském Srdci jako útočišti.

Hymnus k Srdci Páně jako archy spásy a pramene smíření odpovídá poslání sv. Markéty Marie šířit úctu k Srdci Ježíšovu.

Sloka 4 odráží dnešní Aklamaci o Boží lásce, která přináší smíření, a celá píseň představuje Kristovu lásku jako zákon života. Tento pramen lásky se u svaté Alžběty projevil službou nemocným a chudým.

Sloka 5 odráží Zj 4 – zástupy svatých, cherubínů a andělů v nebeské chvále; Kristus jako věčný Král nebes.

Píseň je přímo určena k uctívání Nejsvětějšího Srdce Ježíšova — Srdce jako archa spásy, zraněné kopím (Jan 19,34), pramen lásky, milosti a smíření. Plně odpovídá teologii i náladě slavnosti.

Sloka 4 kontempluje Srdce, jež ‚poslední krůpěj krve vydalo' (srov. Jan 19,34), a sloka 7 oslavuje Srdce jako pramen milosti. Celá píseň je prodchnuta motivem probodeného boku, obětní krve a smíření — přímá spojnice s teologií Předrahé Krve Kristovy.

Sloka 2 opěvuje Kristovo Srdce zvoucí 'vlídným hlasem národy do království míru', sloka 7 oslavuje Srdce jako 'pramen pokoje a smíření' a sloka 8 prosí o mír a svobodu pro Církev a ochranu vlasti — přímá vazba na téma pokoje.