Eucharistický hymnus o pokrmu poutníků a nebeské maně – typologické naplnění rozmnožení chlebů. Sloka 1 odráží Jan 6,51 (živý chléb z nebe), obraz andělského chleba koresponduje s antifonou k přijímání (Mdr 16,20).

Antifona k přijímání mluví o chlebu z nebe; píseň oslavuje Krista jako pokrm poutníků a manu — typologie nasycení a chleba z nebe dnešního evangelia.

Obraz Krista jako pokrmu poutníků a chleba duchů dobře navazuje na dnešní větu 'on tě sytí jadrnou pšenicí'. Píseň však rozvíjí spíše eucharistický motiv než hlavní evangelní téma odpuštění, proto je vhodnost volnější.

Eucharistický zpěv o pokrmu poutníků a cestě do domu Otcova doplňuje dnešní antifonu o stolování v Pánově království.

Eucharistický hymnus ‚Ó pokrme pocestných' s motivem nebeské many, ukřižovaného a vstalého Těla, předrahé Krve a eschatologické touhy po odhalení Kristovy skryté tváře.

Sloka 3 přímo kontempluje ‚předrahou Krev' prolitou za hříšníky s prosbou ‚obmyj, napoj, posvěť nás' (srov. Mt 26,28). Motiv Kristovy Krve jako nápoje a očištění duše přesně odpovídá teologii kalicha spásy a krve nové smlouvy.