Boží slovo jako setba proměňující srdce a společenství sycené pravdou, ladí s výzvou k opravdovosti a s veršem před evangeliem.
Mešní píseň s eschatologickým obrazem těla Církve živeného chlebem; bez přímé vazby na sv. Jana Křtitele, obecně vhodná v mezidobí.
Sloka 2 rozvíjí obraz Božího slova jako světla a setby proměňující poušť, což ladí s mocí Kristova slova v dnešním evangeliu.
Sloka 2 s obrazem Boží setby a pole, které vydá hojnou úrodu, přesně souzní s Pavlovým 'já jsem zasadil, Apollos zalil, ale Bůh dává vzrůst' (1 Kor 3,6-9).
Obraz nebeského chleba pro hladové Boží děti a Krista uzdravujícího padlé souzní s dnešním příslibem nasycení hladových. Jde však spíše o obecné svátostné rozvinutí než o přímý obraz Klaverovy služby.
Sloka 4 odráží 1 Kor 10,17: nebeský chléb dává život tělu Církve. Píseň také spojuje slyšené Boží slovo s úrodou, což připomíná evangelní požadavek podle slova jednat.
Mešní píseň otevřená prosbou o odpuštění a přijetí za syny (sloka 1) a uzdravením padlých u Kristova stolu (sloka 5), což ladí s dnešním milosrdným Pánem.
Mešní píseň otevírající kající prosbou o odpuštění a přijetí za syny — vhodný rámec pro den, jehož evangelium vrcholí slovy 'jsou ti odpuštěny hříchy'.
Mešní píseň s kajícím vstupem a prosbou o odpuštění (sloka 1, motiv marnotratného syna) odpovídá dnešnímu tématu odpuštěné hříšnice.
Sloka 1 s motivem marnotratného syna a přijetí kajícníka za syna souzní s dnešním evangeliem o odpuštění hříšnici; univerzální mešní píseň pro mezidobí.
Mešní píseň s kajícím vstupem odrážejícím návrat marnotratného syna a odpuštění (sloka 1) ladí s tématem odpuštění hříchů v dnešním evangeliu.
Sloka 2 rozvíjí Boží setbu, která dopadá do země a dává hojnou úrodu — obraz stonásobného užitku dobré půdy z dnešního evangelia.
Sloka 2 zpívá o Boží setbě, která dává hojnou úrodu a mění poušť v pole — obraz dobré půdy z dnešního evangelia.
Sloka 2 rozvíjí obraz rozsévače: „kam Boží setba dopadá, úrodu hojnou země dá" a poušť proměněná v pole — dnešní podobenství o dobré půdě.
Sloka 2 zpracovává obraz rozsévače z dnešního evangelia: 'kam Boží setba dopadá, úrodu hojnou země dá'.
Sloka 2 rozvíjí obraz Boží setby, která proměňuje poušť v úrodné pole — přijetí a plnění slova jako plodnost, což je jádro dnešního evangelia.
Mešní píseň s obrazem Božího slova jako setby a světla (sloka 2) souzní s dnešním žalmem o slovu jako svítilně a s hlásáním radostné zvěsti.
Mešní píseň s kající prosbou a přijetím za syny; závěrečná prosba o moudrost (sloka 6) volně souzní s prosbou žalmu o moudrost srdce.
Sloka 1 připomíná kající návrat marnotratného syna a prosbu o opětovné přijetí za syna. Tento obraz je blízký dnešnímu prvnímu synu, který změnil své rozhodnutí a poslechl otce.
Sloka 2 rozvíjí obraz Boží setby, z níž „úrodu hojnou země dá" — koresponduje s očekáváním plodů od vinice Páně.
Mešní píseň zahrnující obraz nebeského chleba sytícího Boží děti a eschatologickou naději. Sloka 5 zmiňuje vykoupení drahocennou krví (1 Petr 1,18–19), což rezonuje s motivem Beránkovy krve z prvního čtení.