Mešní píseň s prosbou o víru, 'která pohne skálou' (sloka 5), a odevzdáním těla i duše do Boží služby – v duchu prosby o pevnost ve víře.
Mešní píseň s motivem Krista hledajícího chrám v lidské duši (Zj 3,20) volně navazuje na žalm 84 o Hospodinově příbytku; kajícný tón odpovídá výzvě vyndat trám z vlastního oka.
Sloka 2 vybízí k naslouchání Božímu slovu s otevřenou duší a sloka 3 připomíná chléb a víno ustanovené Kristem. Píseň tak spojuje poslušnost slovu s eucharistickým motivem dne.
Mešní píseň s kajícím úvodem 'zahlaď, Otče, naše mnohé viny' — motiv odpuštění vin souzní s dnešním evangeliem o odpuštění hříšnici.
Kající mešní píseň s prosbou o zahlazení vin a milost víry — 'tvá víra tě spasila' z dnešního evangelia zde nachází obecnou ozvěnu.
Mešní píseň s kajícím úvodem a nasloucháním Božímu slovu (sloka 2) souzní s výzvou k obrácení z Iz 55 i s aklamací o otevřeném srdci pro slovo.
Sloka 2 o naslouchání Božímu slovu s otevřenou duší a odmítnutí hluku světa přímo odpovídá dnešnímu „blahoslavení, kdo slyší Boží slovo".
Sloka 5 přímo přebírá dnešní Jan 14,6 a oslovuje Krista jako Cestu, Pravdu a Život. Prosba o víru a trvalou Kristovu přítomnost odpovídá hledání jeho skutečné totožnosti v evangeliu.
Prosba 'Shlédni, Bože, z nebes vysokosti' na slabého člověka odpovídá žalmu 'co je člověk, že se o něho staráš'; sloka 5 vyznává Krista jako Cestu, Pravdu a Život.
Kajícná mešní píseň s vědomím lidské slabosti a prosbou o víru, obecně použitelná v mezidobí.
Univerzální mešní píseň s kajícím úvodem a eucharistickou obětí, vhodně doprovodí celou bohoslužbu všedního dne v mezidobí.
Prosí o zahlazení vin, otevřenost Božímu slovu a odevzdání celého života Kristu. Tato vnitřní otevřenost odpovídá člověku, který nezůstane u odmítnutí, ale nechá se slovem proměnit.
Sloka 2 vybízí k naslouchání Božímu slovu s otevřenou duší a k odmítnutí hluku světa. To přesně rozvíjí Jeronýmovu lásku k Písmu a dnešní prosbu, aby se slovo stalo zdrojem života.
Píseň spojuje kající vědomí vin s otevřeností Božímu slovu a prosbou o pevnou víru. Tím odpovídá Jobovu odvolání vlastních slov i žalmu, který prosí o poučení a světlo.
Vhodná mešní píseň pro mezidobí; motiv naslouchání Božímu slovu (sloka 2) souzní s výzvou žít podle přijatého evangelia (Gal 1).
Sloka 2 vyzývá k naslouchání Božímu slovu s otevřenou duší a k odmítnutí hluku světa. Tím přesně zachycuje kontrast mezi Mariiným nasloucháním a Martiným znepokojením mnoha věcmi.
Sloka 2 vybízí k otevřenému naslouchání Božímu slovu a odmítnutí hluku světa, což mimořádně dobře odpovídá Brunovu mlčení a samotě. Další text prosí, aby se lidská duše stala Kristovým chrámem.
Píseň prosí o pevnou víru a představuje Krista jako Cestu, Pravdu a Život. Tím volně navazuje na Pavlovo zdůraznění, že spravedlivý žije z víry, nikoli ze skutků Zákona.
Sloka 5 prosí o víru schopnou pohnout skálou a vyznává Krista jako Cestu, Pravdu a Život. Motiv života z víry přímo souzní s Gal 3,11 i se vstupní modlitbou dne.
Sloka 2 o naslouchání Božímu slovu s otevřenou duší a odmítnutí hluku světa odpovídá dnešnímu evangeliu.
Obětování chleba a vína a odevzdání srdce ladí obecně s eucharistickým tématem hostiny, bez přímé citace dnešních textů.
Sloka 2 vybízí k naslouchání Božímu slovu s otevřenou duší, což dobře kontrastuje se zatvrzelostí pokolení v evangeliu. Obraz Krista u zavřených dveří dále zdůrazňuje nutnost otevřít se jeho volání.
Sloka 2 vybízí k naslouchání Božímu slovu s otevřenou duší, což odpovídá dnešní výzvě nezatvrzovat srdce, ale slyšet Hospodinův hlas. Píseň dále prosí o pevnou víru a věrnost Kristu.
Kajícná prosba 'zahlaď, Otče, naše mnohé viny' ladí se vstupní antifonou o odpuštění; sloka 2 o naslouchání Božímu slovu.
Kajícný tón a prosba o milost k obrácení srdce ladí s dnešním evangeliem o farizeích dbajících na vnějšek místo na spravedlnost a lásku k Bohu.