Písně ke mši

Přímo určen pro ekumenické a sjednocující slavnosti. Obsahuje klíčové texty: jeden Pán, jedna víra, jeden křest (Ef 4,4-6), Kristovu velekněžskou modlitbu za jednotu (Jan 17,21), církev jako jedno tělo s Kristem jako hlavou, Ducha lásky a pravdy.

Kristus přebývající uprostřed svého lidu sjednocuje církev jako živé tělo. Obsahuje přímý odkaz na Jan 17,21 (aby byli jedno), církev jako živé tělo (1 Kor 12,27), misijní vyslání i téma Emauz – hluboce eklesiální hymnus.

Modlitba za jednotu národů skrze Krista a Ducha svatého. Obsahuje obraz živého chrámu z věřících (Ef 2,19-22; 1 Petr 2,5), Ducha sjednocujícího v jedno (Ef 4,3-4) a slovo pokoje – odpovídá prosebné a nadějné náladě modlitby za církev.

Poutníci naděje nesou plamen naděje a jsou posláni Duchem shromažďovat rozptýlené v jednotu (Jan 11,52). Obnova Duchem svatým, misijní poslání a eschatologická naděje nového nebe a země odpovídají modlitbě za církev věrnou svému poslání.

Trojičně zakotvený hymnus s odkazem na Kristovu velekněžskou modlitbu za svět (Jan 17), živý chrám z kamenů (1 Petr 2,5), brány pekelné církev nepřemohou (Mt 16,18) a zaslíbení Kristovy přítomnosti do skonání věků – klíčová eklesiální témata.

Kristus jako úhelný kámen (Ef 2,20), Dobrý pastýř znající své ovce jménem, Cesta, Pravda a Život – christologické tituly přímo propojené s modlitbou za církev. Maranatha volání vyjadřuje vytrvalost a naději církve.

Živé kameny budované v Boží stavbu (1 Petr 2,5), eucharistické společenství a Bůh všechno ve všem (1 Kor 15,28). Ač primárně pro posvěcení kostela, obraz církve jako živého chrámu přímo odpovídá teologii modlitby za církev.

Základ církve – pevná skála (Mt 16,18; 1 Kor 10,4), Kristus jako vítěz udržující svou církev po staletí. Velikonoční charakter není překážkou, protože přímo tematizuje církev jako Kristovu stavbu na skále.

Obraz poutní a vítězné církve, bdělost v očekávání Ženichova příchodu, Maranatha volání a společenství lásky (Jan 13,35). Eschatologická naděje a eklesiální rozměr odpovídají modlitbě za vytrvalost církve.

Obsahuje obnovu Duchem svatým, misijní vyslání s moudrostí a silou a obraz církve živené eucharistickým chlebem (1 Kor 10,17). Prosebný a komuniální charakter odpovídá modlitbě za církev.

Živý chrám shromážděných věřících (1 Petr 2,5; 1 Kor 3,16), učedníci nesoucí radostnou zvěst a misijní vyslání. Eklesiální a misijní rozměr odpovídá modlitbě za církev věrnou svému poslání.

Duch svatý provázející církev dějinami spásy od stvoření přes Letnice k apoštolské obci – duch pokoje a pravdy ve svaté církvi. Pneumatologický rozměr odpovídá modlitbě za obnovu církve Duchem.

Petr jako skála, na níž Kristus zbudoval církev (Mt 16,18), klíče nebeského království a pastýřský úřad. Apoštolský charakter a přímluva za církev odpovídají modlitbě za její jednotu a věrnost apoštolskému základu.

Kristus jako Hlava Těla církve (Kol 1,18), stůl lásky a smíření, jednota církve a smíření světa v Kristu. Postní charakter nebrání při příležitostné slavnosti, eklesiální téma hlavy a těla je silné.

Jeden Duch vedoucí věřící (Ef 4,4), réva a ratolesti (Jan 15,5) a neodlučitelnost od Boží lásky (Řím 8,35-39). Komuniální a eklesiální rozměr odpovídá modlitbě za sjednocenou a vytrvalou církev.