Písně ke mši

Píseň je přímo určena pro posvěcení kostela. Obsahuje motivy nebeské brány (Gen 28,17), Kalvárie, Večeřadla, Kristovy eucharistické přítomnosti na oltáři a srdce jako svatostánku – přesně odpovídá teologii zasvěcení chrámu.

Výslovně určena pro posvěcení kostela a výročí. Téma živých kamenů budovaných v Boží stavbu (1 Petr 2,5), Boží přítomnost v posvěceném chrámu, eucharistický stůl a společenství věřících přímo odpovídají slavnosti.

Kristus jako úhelný kámen (Ef 2,20; 1 Petr 2,6) je klíčový motiv posvěcení kostela. Slavnostní, aklamační charakter písně odpovídá svátečnímu rázu liturgie; obsahuje i eucharistickou proměnu a trojiční doxologii.

Motiv živého chrámu stavěného z kamenů (1 Petr 2,5), Boží přebývání mezi svým lidem a eucharistická proměna chleba a vína v Tělo a Krev Kristovu dobře korespondují s teologií zasvěcení chrámu a oltáře.

Obraz živého chrámu z věřících (1 Petr 2,5; Ef 2,19-22), slovo pokoje a eucharistická přítomnost jsou přímo spojeny s teologií posvěcení kostela jako místa Božího přebývání.

Motiv živého chrámu shromážděných věřících (1 Petr 2,5; 1 Kor 3,16) a celý průběh mše s obětí chleba a vína – výborně vystihuje smysl posvěcení prostoru, kde se církev shromažďuje k bohoslužbě.

Církev postavená na skále (Mt 16,18), Kristus jako základ – motiv úhelného kamene a nebeské hostiny. Slavnostní, triumfální charakter odpovídá svátečnímu rázu posvěcení, byť je to primárně velikonoční píseň.

Jeden Pán, jedna víra, jeden křest (Ef 4,4-6) a církev jako jedno tělo v Kristu – témata jednoty církve, která se zviditelňuje při zasvěcení nového chrámu jako domova pro všechny věřící.

Srdce jako chrám Ducha (1 Kor 3,16), jedna rodina v Kristu (Ef 2,19) a seslání Ducha Svatého – posvěcení chrámu je dílem Ducha Svatého, který z věřících činí živé kameny Božího příbytku.

Andělská bohoslužba před Boží velebností, cherubíni a serafíni u oltáře – slavnostní obraz nebeské liturgie, která se zpřítomňuje v nově posvěceném chrámě. Eucharistická reálná přítomnost posiluje téma oltáře.

Trojí 'Svatý' serafínů (Iz 6,3) a Kristova přítomnost v Nejsvětější svátosti – klíčové motivy pro slavnost, při níž se oltář stává místem Boží přítomnosti. Slavnostní a adorační charakter.

Serafíni a cherubíni v adoraci, trojsvatý zpěv (Iz 6,3), chléb věčného života a slavnostní vzestupný charakter od prachu k nebi – odpovídá slavnostnímu rázu posvěcení chrámu jako místa setkání nebe a země.

Společenství svatých a obraz Kristova ohně (Lk 12,49) – posvěcení kostela připomíná nebeský Jeruzalém a shromáždění svatých. Eucharistický chléb jako zdroj síly pro svědectví víry v novém chrámu.

Srdce jako chrám (1 Kor 3,16), trojiční chvála a slavnostní průběh od vstupu po závěr – obecně vhodné pro slavnostní bohoslužbu v nově posvěceném prostoru.

Apoštolové jako sloupy víry a obraz chrámu duší – motiv stavby církve na apoštolském základě koresponduje s posvěcením kostela, i když je píseň primárně určena pro svátek Petra a Pavla.