Písně ke mši

Hymnus přímo určený pro slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a první pátky. Opěvuje probodené Srdce (Jan 19,34), předcházející lásku, zdroj milosti a milosrdenství — přesně odpovídá teologii votivní mše.

Přímo oslavuje Nejsvětější Srdce Ježíšovo jako tichý a pokorný příbytek milosrdenství. Obsahuje probodený bok, pozvání 'Pojďte ke mně' (Mt 11,28) i eucharistickou přítomnost v svatostánku — dokonale souzní s intimním a něžným charakterem slavnosti.

Srdce Páně jako archa spásy a otevřená svatyně Nové smlouvy. Probodené Srdce, z něhož plyne vykupující láska, proměňující hříšníky v Boží syny — klíčová témata votivní mše o Nejsvětějším Srdci.

Další zpracování motivu Srdce Páně jako archy spásy. Probodené Srdce, z něhož prýští milost jako z pramene, krev prolitá do poslední kapky, oltář kříže — přesně odpovídá smírné a oddané náladě slavnosti.

Hledání Ježíše jako živého pramene, zasvěcení se jeho Nejsvětějšímu Srdci, které vyzařuje trojjediný jas. Výheň Boží lásky a eucharistický chléb — intimní a kontemplativní charakter ideálně ladí s votivní mší.

Slavnostní zasvěcení srdcí a rodin Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Srdce bijící a prolévající krev na kříži, eucharistická přítomnost, pozvání 'Pojďte ke mně, unavení' — přímo spojeno s teologií slavnosti.

Silná úcta k Nejsvětějšímu Srdci jako spojení božství a lidství, zdroji veškeré milosti. Kristus jako věčný Velekněz, zasvěcení života Srdci Ježíšovu — velmi vhodné pro votivní mši.

Hymnus zasvěcení a věrnosti Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Společný slib obnovy lásky a budování díla zasvěceného Kristovu Srdci, i když je nálada spíše slavnostní a vlastenecká než intimní.

Naléhavé a něžné pozvání přijít ke Spasiteli, krev Kristova smývající vinu, oltář jako místo setkání — obsahuje přímý odkaz k úctě Nejsvětějšího Srdce a ladí s láskyplným charakterem slavnosti.

Eucharistický chvalozpěv zdravící Tělo, Krev, Srdce, Duši i Božství Kristovo přítomné ve svátosti. Výslovný pozdrav Nejsvětějšímu Srdci a studnice milosti — dobré propojení s tématem slavnosti.

Eucharistický adorační hymnus s odkazem na Nejsvětější Srdce jako pramen lásky. Chléb andělů a skutečná přítomnost — podporuje eucharistický rozměr votivní mše, i když není primárně zaměřen na Srdce.

Kristus Král uctívaný v eucharistii, s odkazem na Nejsvětější Srdce jako zdroj lásky a světla. Vykoupení Kristovou krví — spojení s votivní mší, i když je důraz spíše královský a majestátní.

Hluboká adorace skrytého Boha v eucharistii, symbol pelikána prolévajícího krev — koresponduje s motivem probodeného Srdce a vykupující lásky, i když přímo nezmiňuje Nejsvětější Srdce.

Intimní přijetí Krista jako hosta duše při přijímání, srdce nabízené jako oběť — něžný a oddaný charakter ladí s náladou votivní mše, byť bez přímého odkazu na Nejsvětější Srdce.

Osobní prosba k ukřižovanému Kristu zmiňující ránu Srdce/boku (Jan 19,34) a Kristovu krev jako pramen života. Smírný a intimní tón odpovídá reparačnímu charakteru slavnosti, ale je silně postní.