Sloka 7 přímo zpívá ‚ó Beránku Boží tichý, obmyj krví naše hříchy' — explicitní prosba o očištění Kristovou krví. Píseň spojuje obraz věčného velekněze (Žid 4,14; 9,11) s Beránkovým obmytím (Zj 7,14) a eucharistickou obětí, což přesně odpovídá teologii Předrahé Krve.

Sloka 4 kontempluje Srdce, jež ‚poslední krůpěj krve vydalo' (srov. Jan 19,34), a sloka 7 oslavuje Srdce jako pramen milosti. Celá píseň je prodchnuta motivem probodeného boku, obětní krve a smíření — přímá spojnice s teologií Předrahé Krve Kristovy.

Sloka 3 zpívá ‚cestu kříže značíš krví svou', sloka 6 prosí o spásu ‚skrze kříž, krev a ránu Kristova srdce' (srov. 1Petr 1,18–19; Jan 19,34). Celá píseň je hlubokou kontemplací vykoupení Kristovou krví s osobním vyznáním odpovědnosti za Kristovo utrpení.

Staročeská litanická píseň v sloce 3 vyznává ‚z věčné smrti vykoupil nás' prolitou krví (1Petr 1,18–19) a oslavuje Krista jako ‚štědrého kněze', jehož velekněžská oběť krve je ústředním motivem. Prosebný a uctivý tón ladí se slavnostním charakterem příležitosti.

Sloka 5 kontempluje ‚z boku Kristova krev v hojném toku' a sloka 9 zpívá ‚svatá krev ran Kristových smyje skvrnu hříchů mých' (1Jan 1,7; Jan 19,34). Litanická struktura deseti invokací ke kříži je prodchnuta motivem spásné krve jako ceny vykoupení.

Sloka 6 přináší obraz Pelikána — Kristus krmící vlastní krví — a vyznává, že ‚jediná krůpěj její stačila' k obmytí vin celého světa. Tento motiv jedné kapky Kristovy krve je klasickým vyjádřením teologie Předrahé Krve v tradici sv. Tomáše Akvinského.

Píseň oslavuje Srdce Páně jako ‚archu spásy' a ‚chrám nové smlouvy' (Žid 9,11–15). Sloka 3 cituje Jan 19,34, sloka 4 představuje Krista jako nejvyššího kněze, jehož probodená rána je ‚pramenem milosti smývajícím viny' — přímá vazba na krev smlouvy a satisfakční soteriologii.

Sloka 4 zpívá ‚kopím ses dalo otevřít' (Jan 19,34) a probodený bok je představen jako pramen milosrdenství. Celá píseň kontempluje Srdce Ježíšovo jako útočiště a zdroj uzdravení, což koresponduje s motivem spásné krve tryskající z Kristova boku.

Sloka 6 oslavuje ‚velikonočního Beránka' a jeho oběť jako ‚zdroj proudů milostí posvěcujících hříšné' (1Kor 5,7). Kristologický titul ‚Lev z kmene Judy' (Zj 5,5) v sloce 1 přímo evokuje apokalyptický obraz Beránka z Knihy Zjevení, klíčový pro teologii Předrahé Krve.

Sloka 3 kontempluje probodení kopím: ‚z tvé rány proudí krev' jako cenu spásy a usmíření Božího hněvu (Řím 3,25; Jan 19,34). Motiv předcházející obětní lásky Srdce, které se obětovalo dříve, než jsme ho poznali, odpovídá teologii vykupitelské krve nové smlouvy.

Sloka 3 zpívá ‚proudem lásky v zem když splývá z kříže jeho svatá krev' (1Petr 1,18–19) a sloka 5 kontempluje krev z Kristova boku. Celá píseň je meditací o ceně vykoupení — Kristova krev jako proud lásky splácející dluh světa.

Sloka 5 explicitně zpívá ‚krví drahocennou vykoupil jsi věrné své' (1Petr 1,18–19), což je přímé vyjádření teologie Předrahé Krve. Eucharistický rámec písně a motiv Kristova sebedarování odpovídají slavnostnímu a vděčnému charakteru příležitosti.

Sekvence Lauda Sion oslavuje eucharistickou přítomnost Těla a Krve Páně, velikonočního beránka a jeho obětní krev (sloka 4 cituje Lk 22,20). Předobraz Izákovy oběti a velikonočního beránka ve sloce 11 typologicky odkazuje na Kristovu krev jako výkupné.

Sloka 3 přímo kontempluje ‚předrahou Krev' prolitou za hříšníky s prosbou ‚obmyj, napoj, posvěť nás' (srov. Mt 26,28). Motiv Kristovy Krve jako nápoje a očištění duše přesně odpovídá teologii kalicha spásy a krve nové smlouvy.

Sloka 3 zpívá ‚krůpěje krve skráně mu rosí' (getsemanská agónie, Lk 22,44) a sloka 10 obsahuje slib věrnosti Kristově krvi. Píseň je meditací nad cenou spásy — od Kristovy krvavé modlitby přes trnovou korunu k osobní kající odpovědi.