Výzva k bdělosti a aklamace Maran atha (sloka 6) přímo odpovídá antifoně žalmu „Maran atha! Přijď, Pane Ježíši!“ i evangeliu Lk 21,34-36 (bděte a modlete se); sloka 4 má motiv vyjít vstříc Ženichovi.

Refrén končí zvoláním Maranatha, sloka 1 odráží Zj 22,20, což souzní s žalmovou antifonou a prvním čtením. Píseň je kristologický chvalozpěv o Pánu dějin.

Prosba o bdělé srdce odráží evangelium Lk 21,34-36 (bděte, srdce nezatížená); sloka 1 navazuje na Mk 13,33-37.

Sloky 1-4 citují Zj 7 a sloka 4 mluví o pramenech vody živé, což ladí s řekou živé vody z dnešního prvního čtení Zj 22,1-7 a s vizí nebeské slávy.

Sloka 3 cituje vizi nového nebe a nové země (Zj 21,1), která navazuje na dnešní vizi nového Jeruzaléma z prvního čtení. Píseň je o poutnické naději církve.

Sloka 9 mluví o Kristově přítomnosti do skonání věků; sloka 7 o živém chrámu. Eschatologický závěr písně souzní s koncem liturgického roku.

Sloka 1 odráží Zj 22,17 (Duch a nevěsta volají: Přijď), dnešní závěr Zjevení. Píseň zve ke Kristu a míří k nebeské slávě.

Sloka 1 cituje Iz 12,3 o čerpání vody ze studně spásy, což odpovídá obrazu řeky živé vody z prvního čtení.

Sloka 3 odráží Žl 95,4-5 (hlubiny země a výšiny hor) z dnešního žalmu, ale píseň je obecná chvála Stvořitele.

Zdroj živé vody ze sloky 1 odpovídá řece živé vody z prvního čtení Zj 22,1.

Zvolání o blízkosti Božího království odpovídá výzvě „Hle, přijdu brzo!“ a eschatologické bdělosti dne.