Sloky 2–5 citují Zj 21,2–4: nový Jeruzalém jako nevěsta okrášlená pro svého chotě a Boží stánek mezi lidmi, což přesně odpovídá dnešnímu Prvnímu čtení i refrénu žalmu.

Sloka 2 cituje aklamaci „pozdvihněte hlavy“ (Lk 21,28) a nevěstu Beránkovu z nového Jeruzaléma (Zj 21,2). Sloka 3 navíc zmiňuje šelmu, které se lidé klaněli, jako v dnešním Prvním čtení.

Píseň je určená pro poslední týdny liturgického roku: Kristus Král přichází soudit živé i mrtvé a sloka 2 rozvíjí jeho řeč o znameních konce z Lukášova evangelia.

Sloka 1 odráží Lk 21,27–28 – čekat na přicházejícího Krista bez hrůzy, protože se blíží vykoupení.

Sloka 10 cituje Zj 21,4 o setření slz, sloka 11 mluví o slavném městě a sloka 8 o posledním soudu, což je eschatologické vyústění dnešního Prvního čtení.

Píseň počítá s posledními nedělemi roku. Sloka 9 staví pomíjivost světa proti vzkříšení v soudný den, podobně jako evangelium „nebe a země pominou“.

Sloky 3 a 6 připomínají odplatu podle skutků při posledním soudu, jako v Prvním čtení „každý byl souzen podle svých skutků“.

Kristus Král při posledním soudu odměňuje skutky milosrdenství, což ladí s motivem soudu podle skutků.

Sloka 3 odráží Žl 117 z Antifony k přijímání: výzvu všem národům ke chvále Boha.

Chvála vyvýšeného Krista Krále a Božího věčného slitování navazuje na Antifonu k přijímání a na Syna člověka, jemuž je dáno věčné království.

Píseň prosí o přijetí mezi vyvolené do nebeských příbytků, tedy o zapsání do knihy života.