Zpěv o mučednících, kteří vytrpěli velké soužení a zůstali věrní až do smrti, přímo odpovídá verši před evangeliem (Zj 2,10) i evangeliu o pronásledování; sloky 1-4 cituje Zj 7 o zástupu v bílých rouchách.

Oslava mučedníků a svědectví víry vyjadřuje evangelium o pronásledování a svědectví pro Kristovo jméno; sloka 3 mluví o Božím slovu, které přemáhá strach.

Mešní píseň o neodlučitelnosti od Krista, sloka 5 o tom, že žádná rána nemůže oddělit, ladí s vytrvalostí v pronásledování.

Důvěra v Boha, který je nejblíž v nejhorším, a nesení kříže (sloka 5) odpovídají evangeliu o vytrvalosti v protivenství.

Píseň o poutnících naděje s motivem Beránkova zástupu národů (Zj 7) a poslání svědčit odráží dnešní téma svědectví víry.

Kristus Pán dějin, Dobrý pastýř a vládce času nad soudy králů; refrén o neměnnosti Krista nabízí oporu v době pronásledování.

Mešní píseň o Církvi jako strážkyni pravdy a duchovním boji proti ďáblu (sloka 6) souzní s tématem věrnosti v zkoušce.

Mučedník svědomí a výmluvné mlčení před soudem odráží Ježísův slib, že dá svým svědkům moudrost; sloka 3 o síle ducha nad slabostí těla.

Výzva Chvalte Pána, všichni lidé (sloka 1 cituje Ž 117,1) odpovídá antifoně k přijímání, kde se zpívá tentýž žalm.

Prosba k Hospodinu o smilování, život a mír v zemi souzní se vstupní antifonou o pokoji pro Boží lid (Ž 85,9).