Oslavuje Marii jako Stvořitelem vyvolený stánek, utvrzený na Siónu (sloky 3–4), což přímo odpovídá jejímu zasvěcení v jeruzalémském chrámu a věčnému vyvolení z vstupní modlitby.

Zpívá o Mariině vyvolení od věčnosti a o ní jako stánku Boží moudrosti (sloky 3 a 5), tedy o chrámové typologii dnešní památky.

Oslovuje Marii jako svatou Boží Rodičku stejně jako dnešní vstupní antifona a prosí o její přímluvu, o niž žádají i dnešní modlitby.

Sloka 6 nese tituly Dome zlatý, Chráme svatý a Sídlo moudrosti, které vystihují Marii zasvěcenou Bohu v chrámě.

Loretánské tituly archa úmluvy a brána nebes (sloka 8) představují Marii jako živý chrám; spolu s Bohorodičkou v sloce 3 odpovídá dnešní vstupní antifoně.

Mariin Magnificat o blahoslavení všemi pokoleními (sloka 2) navazuje na antifonu k přijímání „Blahoslavená jsi, Panno Maria“ a ukazuje Marii jako odevzdanou služebnici.

Oslavuje Marii jako Matku Mesiáše (sloka 4), tedy Krále, kterého porodila podle vstupní antifony.

Antifona „veliké věci ti učinil Mocný“ s Magnificatem velebí blahoslavenou Pannu, kterou zdůrazňuje i antifona k přijímání.

Ctí Marii jako bránu nebe (sloka 3) a končí nebeskou chválou, což ladí s dnešní eschatologickou nadějí na vzkříšení v evangeliu.

Parafráze Zdrávas Maria opěvuje Marii plnou milosti, kterou Bůh podle vstupní modlitby vyvolil jako svatou a milostiplnou.

Píseň zasvěcení Bohu ve společenství s Marií; sloka 3 o živých kamenech chrámu souzní s Mariiným zasvěcením.

Opěvuje Marii vyvolenou celou Trojicí (sloka 2), jak to vyjadřuje vstupní modlitba o věčném vyvolení.

Hymnus Ave Maris Stella oslovuje Marii jako bránu k nebi a bezhříšnou Pannu (sloka 4), což odpovídá její svatosti oslavované v dnešních modlitbách.

Oslavuje Marii jako přesvatou Matku Páně a prosí o její mocnou přímluvu; sloka 7 doplňuje naději na shledání v nebi.

Salve Regina je v tomto období roku tradiční mariánskou antifonou a její prosba o spatření Krista po pozemském putování navazuje na evangelium o vzkříšení.