Mešní píseň přímo ke cti apoštolů Petra a Pavla jako sloupů víry a apoštolských knížat; odpovídá modlitbám dne, které prosí o jejich ochranu a vedení církve.

Kristovo vyvolení apoštolů navazuje na aklamaci „Já jsem vás vyvolil“; sloka 3 o dělnících na vinici a odměně ladí s podobenstvím o hřivnách.

Píseň o sv. Petrovi jako skále církve a nositeli klíčů; hodí se k připomínce baziliky nad jeho hrobem.

Te Deum s trojím Svatý (sloky 2–3) cituje chvalozpěv bytostí z prvního čtení; sloka 4 zmiňuje apoštoly před Božím trůnem.

Modlitba za papeže, nástupce Petra ve věčném Římě; odpovídá římskému petrovskému rozměru památky.

Zástup svatých ze všech věků (sloka 3) odráží apokalyptickou vizi nebeské liturgie; povolání ke svatosti a přinášení plodů.

Píseň k posvěcení kostela – chrám jako nebeská brána; přímo k výročí posvěcení bazilik.

Sloka 4 o andělské adoraci Tvůrce odráží scénu nebeského trůnu z prvního čtení (Zj 4,8–11).

Chvála mocného Krále, jehož chválí andělské kůry (sloka 1 odráží Zj 4,8); evangelium mluví o králi, který převezme vládu.

Sloka 5 cituje aklamaci „Ne vy mě, já vybral si vás“; Pán žní posílá dělníky.

Andělská adorace Boží velebnosti (sloka 1) a cherubíni a serafíni (sloka 5) odpovídají nebeské liturgii prvního čtení.

Kristus Pán dějin a úhelný kámen církve (sloka 5); Maranatha ladí s očekáváním vracejícího se krále z evangelia.

Eschatologická bdělost a soud služebníků souzní s podobenstvím o hřivnách v závěru liturgického roku.

Opakované Svatý, svatý, svatý s nebešťany odráží chvalozpěv bytostí z Zj 4,8.

Jednota církve vedené jedním Pánem; motiv církve jako domova se hodí k posvěcení bazilik.