Píseň přímo oslavuje sv. Anežku Českou jako vzor chudoby a služby. Sloka 3 o službě nemocným a chudým odráží vstupní antifonu (Mt 25,35–40), sloka 2 chudobu pro Krista z vstupní modlitby.

Prosba k sv. Anežce České, jejíž žhnoucí láska odpovídá antifoně k přijímání (Jan 13,35) a čtení o vzájemné lásce (2 Jan).

Píseň českých patronů, sloka 6 vzývá výslovně sv. Anežku. Hodí se pro její památku jako sdružený zpěv.

Sloka 7 je věnována Anežce, královské perle volící chudobu. Sloky 6–7 odrážejí Mt 25,35–40 z vstupní antifony.

Píseň o následování Krista v chudobě, čistotě a poslušnosti, vhodná pro panny a řeholnice. Anežka opustila bohatství a vstoupila do kláštera klarisek.

Sloka 5 o Kristu trpícím v hladových a umírajících odráží vstupní antifonu (Mt 25,35–40). Sloka 1 o jednotě navazuje na lásku z antifony k přijímání.

Světice opouští trůn pro chudobu a službu nemocným (sloky 3–4, odráží Mt 25,35–40). Je ale věnována jiné světici, takže je jen obecnější paralelou.

Sloka 1 odráží Jan 13,34–35 z antifony k přijímání a sloka 6 Mt 25,40 z vstupní antifony. Je to ale dětská píseň, proto jen doplňkově.

Sloka 2 cituje Mt 25,40 (vstupní antifona) a je výzvou k lásce k bližnímu. Píseň je ale spíše kající a postní.

Výzva k bdělosti odpovídá evangeliu o příchodu Syna člověka. Sloka 5 cituje Jan 13,35 z antifony k přijímání.

Chvála svatých žen a jejich oběti z lásky. Sloka 3 o vdovině grošem souzní s odpoutáním od pomíjivých věcí.