Téměř doslovná parafráze dvojího přikázání lásky (Mt 22,37-40; Mk 12,30-31), které znalec Zákona cituje v dnešním evangeliu o milosrdném Samaritánovi.

Velebí Boží milosrdenství a vede k jeho napodobování v konkrétních skutcích (sloky 5-6 citují Lk 6,36) — přesně téma milosrdného Samaritána i památky sv. Faustiny, apoštolky Božího milosrdenství.

Skutky tělesného milosrdenství k bližnímu (sloky 8-11 citují Mt 25,35-40) rozvíjejí Ježíšovo „jdi a stejně jednej i ty“ z podobenství o Samaritánovi.

Blahoslavenství milosrdných (sloka 2 cituje Mt 5,7) přímo souzní s pointou evangelia — „ten, kdo mu prokázal milosrdenství“ — i s milosrdenstvím sv. Faustiny.

Krátký zpěv blahoslavenství milosrdných (Mt 5,7) — jádro dnešního evangelia i poselství sv. Faustiny o Božím milosrdenství.

Sloka 2 cituje Lk 6,36-38 o milosrdenství, odpouštění a dávání — praktická etika lásky k bližnímu z dnešního evangelia; sloka 1 navíc prosí o věrnost Kristovu slovu, což souzní s Gal 1 o pravém evangeliu.

Laskavost k bloudícímu, který zůstává naším bratrem — píseň o milosrdném přístupu k bližnímu v nouzi, blízká otázce „kdo je můj bližní?“.

Sloka 3 odráží nové přikázání lásky (Jan 13,34) z dnešní aklamace a sloka 7 cituje Mt 25,40 — služba bližním jako služba Kristu.

Kristovo milosrdenství prokazované všem bez rozdílu, zlým i dobrým (Mt 5,45) — Kristus sám jako vzor milosrdného Samaritána.

Kristus Lékař uzdravující ty, které zranil ďábel na duši i těle (sloka 2) — obraz blízký zraněnému u cesty ošetřenému Samaritánem; milosrdenství je i jádrem faustinské zbožnosti.

—

Parafráze Žalmu 103 o milosrdném Bohu, který odpouští a uzdravuje — obecná chvála Božího milosrdenství vhodná k památce sv. Faustiny.