Prosba o bdělé, ušlechtilé a plně odevzdané srdce („stanu se zcela tvým", sloka 3) přesně vystihuje malou cestu sv. Terezie — úplné odevzdání se Bohu z důvěry, jak o něm mluví dnešní vstupní modlitba.

Píseň ke cti svatých propojuje povolání ke svatosti s obrazem zrna v úrodné půdě a s odvahou svědků (sloky 2, 5–6) — odpovídá Terezii, patronce misií, i dnešnímu poslání dělníků na žeň.

Refrén i sloka 1 rozvíjejí právě dnešní evangelium — „Pane žní a nepožatých polí", vyslání učedníků mezi vlky (sloka 5, Lk 10,3), prosba o dělníky na žeň.

Zpěv ke cti svatých žen: vdovin groš jako všednodenní oběť z lásky (sloka 3) a dozrávání nových svatých v církvi (sloka 5) odpovídá Tereziině lásce ve malých věcech.

Chvála svatých, kteří jsou v ráji „z pouhé milosti" (sloka 6), a vroucí invokace sladkého Jména Ježíš ladí s karmelitkou, jejíž řeholní jméno bylo „od Dítěte Ježíše".

Hledání Ježíše a vyznání „všechno je darem tvým, sám nemám nic" (sloka 3) i odevzdání Boží prozřetelnosti (sloka 7) vyjadřují Tereziinu duchovní chudobu a důvěru.

Titulní obraz „jako dítky k Otci svému" přímo odpovídá dnešní antifoně k přijímání o tom, že máme být jako děti (Mt 18,3), i Tereziinu duchovnímu dětství.

Meditace o sladkosti Ježíšova jména a jeho přebývání v srdci (sloky 1, 4) ladí s karmelitánskou mystikou Terezie od Dítěte Ježíše.

Sloka 1 obsahuje obraz Boha kryjícího svůj plod křídly jako orlice (Dt 32,11) — přímá ozvěna dnešní vstupní antifony o orlích perutích.

Vroucí touha duše po Ježíši a prosba „učiň si v mém srdci chrám" odpovídá Tereziině důvěrné modlitbě a dnešnímu žalmu „má tvář tě hledá".

Adoro te devote vrcholí touhou spatřit Boha tváří v tvář (sloka 7) — ozvěna Jobova vyznání „ve svém těle spatřím Boha" a prosby vstupní modlitby o blažené patření.

Litanická chvála Krista jako Cesty, Pravdy a Života s misijním posláním nést radostnou zvěst do temnot (sloka 7) doplňuje dnešní vyslání dvaasedmdesáti.

Sloka 6 přímo odráží dnešní evangelium o vyslání učedníků (Lk 10,1-12): Kristus svěřuje své poslání člověku a je prošen, aby byl „světlem, cestou cest".

Úplné sebedarování a „výheň lásky" (sloka 4) i rozpoznání Krista v bližních (sloka 5) odpovídají Tereziině touze vyprosit všem lidem Boží slitování.

Krátká aklamace „blízko je nebeské království" doslova opakuje poselství, které mají učedníci hlásat v dnešním evangeliu i verš před evangeliem (Mk 1,15).