Píseň výslovně oslavuje učitele církve a hlasatele Boží pravdy, což přesně vystihuje sv. Jeronýma jako vykladače a překladatele Písma. Sloka 1 zdůrazňuje věrné hlásání Božího slova.

Sloky 1–4 přímo rozvíjejí vstupní antifonu z Žalmu 1 o člověku, který se straní zla a rozjímá Boží zákon dnem i nocí. Sloky 5–6 přidávají obraz stromu nesoucího ovoce, jenž uzavírá dnešní antifonu.

Celá píseň děkuje Bohu za svaté slovo, které je pokrmem duše. Téměř doslovně tak odpovídá antifoně „tvá slova byla mi pokrmem“ i modlitbě, aby Boží slovo bylo naším stálým pokrmem.

Ústřední prosba „slovo svoje nám předkládej, v něm nasycení dej“ velmi těsně odpovídá dnešní antifoně o slovu jako pokrmu. Sloka 3 navíc prosí, abychom nebyli jen marnými posluchači, ale přijímali slovo plodným srdcem.

Boží slovo představuje jako nebeský poklad moudrosti, který má člověk pečlivě ukládat do srdce. Tento obraz dobře vystihuje sv. Jeronýma, jenž Písmo miloval, uchovával a celý život vykládal.

Píseň oslavuje Boží slovo jako drahocenný poklad moudrosti a životodárné občerstvení. Sloka 2 prosí za jeho věrné zachovávání a uskutečňování, jak zdůrazňuje i dnešní modlitba po přijímání.

Píseň spojuje lásku k Bohu s věrným zachováváním jeho slova, což je jádrem dnešních modliteb za následování příkladu sv. Jeronýma. Sloka 2 cituje Ježíšův výrok z Jan 14,23.

Opakovaná prosba „zachovej nás při svém slovu“ vystihuje dnešní žádost o trvalou lásku k Písmu. Sloka 3 nazývá Boží slovo pramenem světla a cituje obraz z Žalmu 119,105.

Píseň prosí, aby Kristus skrze svatá čtení obnovoval srdce a otevíral pravdy potřebné ke spáse. Sloka 2 spojuje naslouchání s plněním Boží vůle, což odpovídá prosbě, abychom slovu správně rozuměli a podle něho žili.

Krátký zpěv děkuje Bohu, že skrze své slovo oznámil svou vůli, a prosí o setrvání ve víře. Dobře doplňuje oslavu sv. Jeronýma jako služebníka, který zpřístupňoval Boží slovo církvi.