Starobylý svatováclavský hymnus vzývá sv. Václava jako knížete a dědice České země — přímo oslavuje dnes slaveného hlavního patrona národa (sloky 2 a 5 o ochraně lidu z nebe).

Svatováclavský chorál 'vévodo české země' s prosbou 'nedej zahynouti nám ni budoucím' je klasickým zpěvem dnešní slavnosti hlavního patrona.

Prosba k sv. Václavovi jako dědici české země a přímluvci národa přesně odpovídá dnešní slavnosti hlavního patrona.

Starší svatováclavská litanická píseň s refrénem Kyrieleison oslovuje Václava jako vévodu a dědice země — určená právě na 28. září.

Václav jako 'patrone české vlasti' a 'zrcadlo štědrosti' (sloka 2) rezonuje s dnešní modlitbou nad dary o jeho lásce k Bohu i bližním.

Krátká invokace 'Svatý Václave, pros za nás' je přímou přímluvou k dnes slavenému patronovi.

Sloka 2 doslova cituje dnešní evangelium o sebezapření a nesení kříže (Mt 16,24) a sloky 5–6 Petrův příklad Kristova trpění bez oplácení z dnešního druhého čtení (1 Petr 2,21-23).

Píseň rozvíjí blahoslavenství včetně žízně po spravedlnosti (sloka 5, verš před evangeliem), milosrdných (sloka 6) a tvůrců pokoje nazvaných Božími syny (sloka 8) — přesně dnešní antifona k přijímání.

Sloky 1–2 citují dnešní verš před evangeliem o žízni po spravedlnosti (Mt 5,6) i antifonu k přijímání o milosrdných (Mt 5,7).

Blahoslavenství trpících pro spravedlnost (Mt 5,10) vystihuje Václavovo mučednictví a příslib nebeského království dnešnímu patronovi.

Sloka 1 cituje dnešní antifonu k přijímání 'blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství' (Mt 5,7).

Hymnus o svatém mučedníkovi, jenž věrně snášel utrpení až do smrti a získal nebeské vítězství, dobře doprovází slavnost mučedníka Václava; text je obecný, bez jmen jiných světců.

Píseň o vytrvalosti mučedníků podle Kristova příkladu (sloka 1, srov. dnešní 1 Petr 2,21) a o koruně spravedlnosti odpovídá svědectví knížete-mučedníka.