Celá píseň cituje dnešní Lukášova blahoslavenství: sloka 1 zpívá o chudých a Božím království, sloka 2 o plačících, kteří dojdou potěšení (Lk 6,20–21).

Píseň soustavně rozvíjí blahoslavenství a jejich nebeskou odplatu; sloky 2–3 odpovídají chudým a plačícím, sloky 9–11 pronásledovaným, kteří mají odměnu v nebi (Lk 6,20–23).

Sloka 13 přímo cituje dnešní běda nasyceným z Lk 6,25 a spojuje je s blahoslavenstvím plačících a pronásledovaných. Shoda je velmi přesná, ale tvoří jen malou část čtrnáctislokové písně.

Sloka 1 zpívá o žízni po spravedlnosti a nasycení, sloka 2 o utrpení pro spravedlnost; obojí těsně navazuje na hladové a pronásledované z dnešního evangelia.

Celá píseň cituje blahoslavenství pronásledovaných pro spravedlnost z Mt 5,10, které přímo odpovídá dnešnímu zaslíbení odměny těm, kdo jsou nenáviděni a tupeni kvůli Synu člověka (Lk 6,22–23).

Kristovo pozvání žíznivých ke studnici živých vod výrazně rozvíjí dnešní antifonu 'má duše žízní po Bohu'; zvláště sloka 5 cituje Jan 7,37.

Kristova dobrovolná chudoba ve sloce 2 a nebeský poklad ve sloce 3 spojují blahoslavenství chudých s Pavlovou výzvou nepřipoutávat se k pomíjejícímu světu.

Sloka 9 varuje před získáním celého světa za cenu duše, a tak konkrétně rozvíjí výrok, že viditelný svět pomíjí (1 Kor 7,31). Sloky 5–8 zároveň ukazují náročnou cestu učednictví k věčnému životu.

Sloky 2–4 stavějí proti sobě chudobu, časné statky a věčné dědictví; tím propojují Boží království slíbené chudým s odpoutaností od pomíjejícího světa.

Sloka 2 spojuje nynější zármutek s budoucím potěšením, což odpovídá blahoslavenství plačících z Lk 6,21; sloka 3 obrací pohled k věčnému patření na Boha.