Sloky 2–4 přímo citují dnešní evangelium: sebezapření, každodenní nesení kříže, ztráta života pro Krista a marnost získání světa (Mt 16,24-26). Píseň je celá vystavěna na dnešním úryvku.

Sloka 2 odráží výzvu Řím 12,1 z dnešního druhého čtení — přinášet spolu s chlebem a vínem sami sebe jako duchovní oběť skutků, myšlení i srdce.

Výzva 'život svůj změniti a Kristu podoben býti' (sloka 7) přesně odpovídá dnešnímu druhému čtení o proměně a obnově smýšlení (Řím 12,2) a evangelnímu následování Krista.

Prorocké pozvání žíznivých k prameni živé vody přímo souzní s dnešním žalmem 'má duše po tobě žízní' (Ž 63), aniž by týž žalm duplikovala — čerpá z Iz 55 a Jer 2.

Sloka 2 odráží ochotu ztratit časný život pro věčný (Mt 16,25) a sloky 3–4 rozvíjejí příchod Syna člověka ve slávě a odplatu, jímž dnešní evangelium končí (Mt 16,27).

Sloka 6 o obnovených srdcích a víře živé ve skutcích odráží dnešní druhé čtení o proměně a obnově smýšlení (Řím 12,2).

Teologie utrpení jako cesty Božích vyvolených ladí s dnešní předpovědí utrpení i s Jeremiášovým údělem posměchu pro Hospodinovo slovo (Jer 20,7-9).

Svlékání starého člověka a oblékání nového (sloka 2, Ef 4,22-24) je blízkou paralelou dnešní výzvy 'změňte se a obnovte svoje smýšlení' (Řím 12,2).

Kristus jako vůdce v soužení a prosba o stálost v kříži rozvíjejí dnešní výzvu vzít svůj kříž a vytrvat; sloka 7 staví pozemské trápení proti budoucí slávě (Řím 8,18).