Přímo tematizuje pokrytectví a falešnou spravedlnost pod pěknou tvářností — sloky 5-6 kárají skrytou zlobu maskovanou navenek, což je jádro dnešního evangelia o obílených hrobech.

Parafráze žalmu 112 o bázni před Hospodinem a požehnání spravedlivého se blíží dnešnímu žalmu o bázni Hospodina (Žl 128); sdílí motiv požehnaného potomstva a práce rukou.

Sdílí motiv vzácného času milosti a pokání, ale sezónně směřuje k adventu a postu, takže se k mezidobí hodí jen okrajově.

Sloky 2-3 doslova citují žalm 104 o chlebu vyváděném ze země a vínu k radosti srdce — přesně dnešní antifonu k přijímání (Žl 104,13-15).

Zachovávání Kristova slova jako projev lásky odpovídá dnešnímu verši před evangeliem (1 Jan 2,5); sloka 2 cituje Jan 14,23 o Božím přebývání.

Blahoslavenství čistých srdcem a důraz na vnitřní upřímnost proti vnějšímu zdání tvoří protiváhu farizejskému pokrytectví z dnešního evangelia.

Kající prosba o pokoru proti pýše, kde světská nádhera před Božím soudem neobstojí — souzní s odsouzením vnějšího zdání a vnitřní špatnosti farizeů.

Sloka 3 staví farizejskou pýchu proti pokornému poznání hříchů a povýšení pokorného — přímá tematická vazba na dnešní kritiku pokryteckých farizeů.

Zdůrazňuje jednotu víry a skutků a plnění Boží vůle — vnitřní opravdovost proti prázdné vnější zbožnosti dnešního evangelia; navazuje i na Pavlův příklad práce z prvního čtení.

Parafráze žalmu 121 spojuje Boží ochranu s požehnáním každodenní práce pro bližní, což ladí s Pavlovým důrazem na poctivou práci z prvního čtení (2 Sol 3).