Sloky 2–4 přímo citují dnešní evangelium: zapření sebe sama, nesení kříže, ztrátu života pro Krista i otázku, co prospěje získat celý svět a ztratit duši (Matouš 16,24-26). Celá píseň rozvíjí následování Krista v utrpení jako cestu k nebeské odměně.

Celá píseň cituje dnešní verš před evangeliem: 'Kdo pro spravedlnost trpí, toho je nebes království' (Matouš 5,10). Stručně a soustředěně propojuje pronásledování se zaslíbením nebeského království.

Celá píseň cituje dnešní aklamaci o těch, kdo trpí pro pravdu a spravedlnost (Matouš 5,10). Její krátká forma drží hlavní motiv pronásledování a nebeské odměny velmi zřetelně.

Sloka 2 cituje dnešní verš před evangeliem o pronásledovaných pro spravedlnost (Matouš 5,10). Sloka 1 doplňuje motiv touhy po spravedlnosti, takže celek dobře rámuje kříž učednictví jako cestu k Božímu naplnění.

Píseň silně odpovídá dnešní antifoně k přijímání o chlebu z nebe: sloka 2 mluví o maně jako předobrazu a sloky 4–5 oslavují Krista jako živý chléb sestoupivší z nebe (Jan 6,51). Eucharistický motiv je v ní ústřední, ne jen okrajový.

Sloka 13 cituje blahoslavenství pronásledovaných pro spravedlnost (Matouš 5,10-12) a celá píseň rozvíjí trpělivé nesení zkoušek s výhledem na věčnou radost. Sloka 8 navíc připomíná, že nejde jen o tělo, ale o duši, což ladí s dnešním 'ztratí svou duši'.

Píseň rozvíjí věrnost v pronásledování a vytrvalost v kříži, což navazuje na dnešní aklamaci o pronásledovaných pro spravedlnost. Sloka 4 cituje Kristovu výzvu nebát se těch, kdo zabíjejí tělo, ale nemohou zničit duši (Matouš 10,28), blízkou dnešnímu důrazu na záchranu duše.

Sloka 6 přímo odráží dnešní výzvu nést svůj kříž a následovat Krista (Matouš 16,24). Píseň klade toto následování do souvislosti s Kristovým vlastním křížem a s nadějí na potěšení po smrti.

Píseň se výrazně opírá o obraz Krista jako chleba andělského a chleba života, což navazuje na dnešní antifonu k přijímání o chlebu z nebe. Prosba 'lačním, nakrm mě' dobře odpovídá motivu, že Pán sytí touhu po sobě.

Sloka 2 cituje Krista jako živý chléb z nebe (Jan 6,51), což zřetelně odpovídá dnešní antifoně k přijímání. Protože jde jen o jednu část delší písně s mnoha kristologickými tituly, je vhodnost silná, ale ne tak soustředěná jako u ryze eucharistických písní.

Sloky 4–8 rozvíjejí obraz posledního soudu z Matouše 25, kde Kristus odměňuje skutky milosrdenství věčným dědictvím. To dobře doplňuje závěr dnešního evangelia, že Syn člověka přijde ve slávě a odplatí každému podle jeho jednání.

Celá píseň cituje blahoslavenství z Matouše 5,3-12 a sloka 9 se zvlášť týká pronásledovaných pro pravdu, tedy dnešního verše před evangeliem (Matouš 5,10). Shoda je přesná, ale v dlouhé písni je dnešní motiv jen jednou částí širšího výkladu blahoslavenství.