Sloky 2–3 přímo odrážejí Mk 12,41–44 — dar chudé vdovy v chrámové pokladnici. Fráze 'neste chudé své oběti' a 'od nikoho víc nežádá' jsou téměř ozvěnou dnešního evangelia o vdově, která dala vše, co měla.

Sloka 2 cituje Mt 5,3 — blahoslavenství chudých duchem, což je verš před evangeliem. Celý systém blahoslavenství doplňuje evangelium o naprosté odevzdanosti vdovy. Mezidobí je výslovně uvedeno jako vhodná doba.

Sloka 1 cituje Mt 5,3 (blahoslavení chudí) — přímá shoda s veršem před evangeliem. Blahoslavenství plačících ve sloce 2 rezonuje se vstupní antifonou o bídě a trápení.

Kristus přicházející 'v chudobě' a dávající malému stádci své dědictví (Lk 12,32) silně rezonuje s evangelním motivem vdovy dávající vše ze svého nedostatku. Kenotický paradox chudoba–bohatství je jádrem dnešního evangelia.

Kristova přímá řeč k 'malému stádci' (Lk 12,32) a motiv dobrovolné chudoby jako zdroje věčného dědictví odpovídají evangeliu o vdově, která dala celé své živobytí. Fráze 'nebojte se chudého' ladí s kontrastem boháčů a chudé vdovy.

Kristova chudoba 'pro nás' a výzva k tichosti a pokoře srdce (Mt 11,29) odpovídají evangelijnímu kontrastu pokory vdovy a pokrytectví zákoníků. Verš před evangeliem o chudých v duchu zesiluje shodu.

Sloka 3 přímo cituje podobenství o farizeji a celníkovi (Lk 18,9–14) a varuje před 'farizejskou pýchou' — to přesně odpovídá Ježíšově kritice zákoníků v dnešním evangeliu (Mk 12,38–40).

Sloky 5–6 o pokrytectví a falešné spravedlnosti 'pod pěknou tvářností' přímo rezonují s Ježíšovým varováním před zákoníky, kteří 'vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb' (Mk 12,40).

Sloka 7 odráží Žl 138,6 — Bůh shlíží k poníženému — a sloka 1 varuje, že 'před trůnem tvým nepomůže žádnému nádhernost jeho', což kontrastuje boháče a pokornou vdovu z evangelia. Vhodná v mezidobí.

Sloka 4 s motivem Kristovy dobrovolné chudoby navzdory královskému rodu a hledání Božího království (Mt 6,33) tematicky odpovídá vdově, která hledala Boží blízkost nad hmotné zajištění.

Motiv přinášení darů Bohu 'z darů tvých ti neseme' odpovídá situaci obětování v chrámové pokladnici. Trinitární invokace je obecně vhodná v mezidobí.

Františkovo radikální vzdání se majetku a motiv 'chudobní nebes branou projdou spíš' rezonují s veršem před evangeliem (Mt 5,3) i s gestem vdovy dávající celé živobytí, avšak hagiografická vazba na sv. Františka omezuje univerzální použití.