Přímo o sv. Josefovi: tesař, pěstoun Ježíše, betlémské narození, nalezení v chrámě (Lk 2:41-50 — alternativní evangelium), davidovský rod, patron Církve.

Hymnus přímo ke sv. Josefovi jako strážci (guardian) Ježíše a Marie — přesně odpovídá vstupní antifoně o věrném správci, kterého Pán ustanovil nad svým domem.

Přímo o sv. Josefovi: pěstoun, snoubenec Panny Marie, Svatá Rodina v Nazaretě, patron dělníků a Církve, Boží moudrost v plánu spásy.

Hymnus ke Kristu Králi výslovně zmiňuje Josefovu stálost (věrnost) a rodiny — rezonuje s tématem věrného služebníka z antifon.

Obecný hymnus o svatých — Kristovo povolání k následování, zrno padající do země, stokrát více — vystihuje Josefovu radikální poslušnost víry (Řím 4).

Te Deum — slavnostní díkůvzdání vhodné pro slavnost; vtělení Syna, apoštolové a proroci — odpovídá slavnostnímu rázu dne.

Magnificat zmiňuje smlouvu s Abrahámem (Lk 1:54-55), což přímo koresponduje s druhým čtením (Řím 4:13.16-18) o Abrahámově víře.

Mariánský hymnus obsahuje nalezení Ježíše v chrámě (Lk 2:41-49) — odpovídá alternativnímu evangeliu; Josef jako otec hledající Syna.

Trojiční hymnus k celé mši — Bůh tak miloval svět, Maria zastíněná Duchem — obecně vhodný pro slavnostní liturgii, ale bez přímé josefovské vazby.

Obecný hymnus k celé mši — synovská důvěra k Otci, trojiční chvála — odpovídá slavnostnímu charakteru, ale bez specifického josefovského obsahu.

Eucharistický hymnus pro celou mši — pokora, oběť, Kristova přítomnost — obecně použitelný pro slavnostní liturgii.

Svatební hymnus zmiňující Svatou Rodinu z Nazareta — Josefova přítomnost v kontextu rodiny, ale primárně pro svatby.

Modlitba za šťastnou smrt vzývající Ježíše, Josefa a Marii — josefovský motiv přítomen, ale tematicky vzdálený od dnešních čtení.