Přímo zpívá o živé vodě (Jer 2:13, Jn 4:10-14), zve žíznivé k Bohu – přesný odraz evangelia o Samaritánce u studny a přijímací antifony o prameni vody tryskající k životu věčnému.

Kristus jako živá voda (Jn 4:10-14), křestní očištění, nové stvoření – přesně odpovídá evangeliu o Samaritánce i křestnímu katechumenátu (skrutinium). Bez Alleluia.

Voda ze skály (Ex 17:6) – přímý odkaz na první čtení o Masse a Meribě; mana jako předobraz eucharistie propojuje starozákonní typologii s přijímací antifonou.

Živý pramen prýštící z kříže (Jn 19:34, Jn 4:14) – obraznost pramene živé vody rezonuje s evangelijním motivem; trojiční vyznání a naděje na vzkříšení.

Ospravedlnění skrze Kristovu krev, naděje v životě i smrti – odpovídá druhému čtení (Řím 5:1-2,8) o ospravedlnění z víry a Kristově smrti za hříšníky. Postní tón.

Pramen tryskající z Kristova srdce (Jn 7:38, 19:34), Dobrý pastýř – obraznost pramene milosti koresponduje s motivem živé vody; postní meditace o kříži.

Beránek Boží, lékař duší, kajícný tón s prosbou o milosrdenství – vhodný postní charakter, připomínka Maří Magdalény a kajícího lotra jako příklad Kristova odpuštění.

Pokora a nehodnost před milosrdným Otcem (Lk 15:19-21), prosba o odpuštění – rezonuje se vstupní antifonou ('jsem sám a ubohý') a postním kajícným rázem.

Mana jako předobraz eucharistie, ospravedlnění a pokoj skrze víru (Řím 5:1) – propojení s druhým čtením a starozákonní pouštní typologií.

De profundis (Žl 130) – postní kajícný ráz, volání z hlubin a důvěra v Boží milosrdenství ladí se vstupní antifonou o chudobě a potřebě vysvobození.

Trojičná kajícnost, marnotratný syn, pokání jako dar – obecně postní, bez přímé vazby na živou vodu, ale vhodný katechetický obsah pro dobu přípravy katechumenů.