Přímo zpracovává podobenství o marnotratném synu — Otec vybíhá vstříc, objímá navrátivšího se hříšníka (Lk 15,20), radost v nebi nad jedním kajícníkem (Lk 15,7.10). Obsahuje též Davida a Petra jako vzory pokání a trojičně-postní teologii smíření.

Kající píseň přímo odkazující na marnotratného syna — hříšník se necítí hoden nazývat Boha Otcem (Lk 15,19-21), přesto důvěřuje v Otcovo milosrdenství, které neodmítá bloudícího. Přesně odpovídá evangeliu a aklamaci.

Parafráze Žalmu 103, který je dnešním responsoriálním žalmem i vstupní antifonou — ‚Hospodin je milosrdný a milostivý', odpouští všechny viny, soucit otce k dětem. Přesný biblický základ dnešní liturgie.

Vyzývá k laskavému přístupu k bloudícím — každý hříšník je bratrem a Božím dítětem s nebeským dědictvím. Rezonuje s podobenstvím o marnotratném synu i s tématem staršího bratra a Otcovy milosrdné lásky.

Díkůvzdání za Boží milosrdenství, které poslalo Syna hledat ztracenou ovci (Lk 15,4-6). Obsahuje motiv pokání, obnovy srdce Duchem svatým a otevřených dveří Božího slova — blízké evangeliu o návratu ztraceného syna.

Rozšířený Beránku Boží s příklady kajícníků přijatých Kristem — Maří Magdaléna, dobrý lotr, Petr i Pavel. Kristus jako lékař přijímající hříšníky odpovídá duchu evangelia, kde Otec přijímá marnotratného syna.

Oslava Božího milosrdenství s výzvou ‚Buďte milosrdní jako váš Otec' (Lk 6,36). Téma odpuštění a napodobení Otcova soucitu rezonuje s dnešním evangeliem o Otcově velkorysém přijetí.

Pozvání žíznivých a hříšných k Bohu jako živé vodě (Iz 55), výzva k pokání — bezbožný ať opustí svou cestu. Rezonuje s Micheášovým čtením o Bohu, který odpouští a vhazuje hříchy do moře.

Prorocká výzva k obrácení s příslibem milosrdenství a nové smlouvy (Jer 31,33). Bůh jako milostivý Otec volající svůj lid koresponduje s dnešním tématem návratu k Otci.

De profundis (Ž 130) — volání z hlubin hříchu s důvěrou v Boží přehojné vykoupení. Postní kající píseň odpovídající náladě dne, i když postrádá přímý odkaz na marnotratného syna.

Postní rozjímání o Kristově nezměrné lásce k hříšníkům — otevřená náruč na kříži a výzva proti zoufalství. Rezonuje s tématem Otcova objetí, i když se zaměřuje spíše na Kristovy rány než na podobenství.

Nejstarší česká kající píseň — prosba o odpuštění skrze Kristovu krev. Obecně postní a kající charakter, vhodný jako Kyrie v kontextu dne zaměřeného na Boží milosrdenství.

Postní píseň o Kristově pokoře obsahující motiv Dobrého pastýře hledajícího ztracenou ovci (Lk 15,4-5). Tento detail rezonuje s kontextem Lk 15, i když celkové zaměření je spíše na kenosi.